2 C 28/2025-33 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 21 744 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 21 744 Kč od 31. 7. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované dne 30.6.2023 částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného poplatku 6 300,16 Kč a úroku 443,84 Kč nejpozději dne 30. 7. 2023. Žalovaná ani přes výzvy dlužnou částku neuhradila, proto žalobkyně podala tuto žalobu.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 30. 6. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, dne 30. 6. 2023 částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru 6 300,16 Kč a úroku 443,84 Kč do 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalované, tj. do 30. 7. 2023. Vlastnictví účtu žalovanou bylo prokázáno notifikační platbou a sdělením , právnická osoba, . Taktéž poskytnutí částky na uvedený účet bylo prokázáno sdělením , právnická osoba, . Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 20. 10. 2024 odeslanou téhož dne. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 10. 2024, o čemž byla žalovaná písemně informována.Žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru sdělila, že její právní předchůdkyně provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Dále předložila k žalobě tiskopis „Aktuální informace o klientovi k půjče , Anonymizováno, “, z něhož bylo zjištěno, že její právní předchůdkyně vycházela ze skutečnosti, že žalovaná je na mateřské dovolené, pobírá příjem ve výši 64 771 Kč a její výdaje činí 6 500 Kč, z čehož náklady na bydlení činí 4 500 Kč a ostatní výdaje činí 2 000 Kč. Příjmy, výdaje ani zdroj příjmu pak nebyl nijak ověřován a to i přes skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně věděla, že žalovaná je vlastníkem bankovního účtu, ze kterého mohla alespoň rámcově zjistit příjmy a výdaje žalované či její finanční situaci. Nezabývala-li se právní předchůdkyně žalobkyně příjmy ani výdaji žalované a to i přesto, že údaje jak o příjmu, tak výdajích žalované jsou zcela nereálné, pak neposuzovala úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky (ve smlouvě označeny také jako poplatek za poskytnutí úvěru). Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejich příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet založené na nedostatečném zkoumání a posouzení příjmů a výdajů žalované. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalované splácet úvěr je podpořen i zjištěním o faktickém splácení, když žalovaná na dluh nezaplatila ničeho.Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 15 000 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do částky 15 000 Kč. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, poplatky), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.Dluh žalované se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalované. Žalovaná byla v řízení pasivní a soudu nesdělila své aktuální možnosti vrácení dlužné částky, soud proto s ohledem na skutečnost, že žalobkyně má právo na vrácení dlužné částky v přiměřené lhůtě a splatnost dluhu nastala dne 30. 7. 2023 a žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení dlužné částky již 20. 10. 2024, má za to, že žalované byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na to, aby si prostředky mohla obstarat a mělo by být v jejich možnostech dlužnou částku uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (v souladu § 160 o. s. ř.). Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 189 Kč, přičemž tato částka představuje 8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54 % a úspěchu žalované v rozsahu 46 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 870 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 744 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady řízení uhradit k rukám , Jméno advokáta, , do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).