2 C 29/2025-37 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 30 291 Kč se 14,75% úrokem z prodlení ročně od 4. 3. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , , adresa, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne 2. 2. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 25 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného úroku 5 291 Kč nejpozději dne 3. 3. 2024. Žalovaná ani přes výzvy dlužnou částku neuhradila, proto žalobkyně podala tuto žalobu.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 2. 2. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně bezhotovostním převodem žalované na účet č. , č. účtu, dne 2. 2. 2024 částku 5 000 Kč. Následně pak právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely: dne 3. 2. 2024 dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , na jehož základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 1 000 Kč, dne 9. 2. 2024 dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , na jehož základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 6 800 Kč, dne 9. 2. 2024 dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , na jehož základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 3 400 Kč, dne 10. 2. 2024 dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , na jehož základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 5 000 Kč, dne 10. 2. 2024 dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , na jehož základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 2 500 Kč a dne 11. 2. 2024 dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , na jehož základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 1 300 Kč, tj. celkem částku 25 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaných úroků v celkové výši 5 291 Kč do 30 dnů od poskytnutí finančních prostředků (dodatky ke smlouvě o úvěru nebyla měněna splatnost dlužné částky), tj. do 3. 3. 2024. Vlastnictví účtu žalovanou bylo prokázáno notifikační platbou a sdělením ČSOB, a.s. Taktéž poskytnutí částek na uvedený účet bylo prokázáno sdělením ČSOB, a.s. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu výzvou ze dne 6. 4. 2024, žalobkyně pak předžalobní výzvou ze dne 17. 8. 2024 odeslanou téhož dne. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky žalobkyni bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 17. 8. 2024.Žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před zavřením smlouvy o úvěru ničeho nesdělila ani nedoložila. Sdělila pouze, že pokud soud nebude mít nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, žádá, aby soud nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejich příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet založené na nedostatečném zkoumání (nezkoumání) a posouzení (neposouzení) příjmů a výdajů žalované. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalovaného splácet úvěr je podpořen i zjištěním o faktickém splácení, když žalovaná na dluh nezaplatila ničeho a ba navíc ještě v průběhu lhůty pro splatnost úvěru dlužnou částku navyšovala.Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 25 000 Kč, a tedy konstatoval důvodnost žaloby jen do částky 25 000 Kč (když žalovaná na dluh ničeho neuhradila). V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroků), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.Dluh žalované se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalované. Žalovaná byla v řízení pasivní a soudu nesdělila své aktuální možnosti vrácení dlužné částky, soud proto s ohledem na skutečnost, že žalobkyně má právo na vrácení dlužné částky v přiměřené lhůtě a splatnost dluhu nastala dne 3. 3. 2024 a žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení dlužné částky již 17. 8. 2024, má za to, že žalované byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na to, aby si prostředky mohla obstarat a mělo by být v jejich možnostech dlužnou částku uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (v souladu § 160 o. s. ř.). Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 345,83 Kč, přičemž tato částka představuje 39,7 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,85 % a úspěchu žalované v rozsahu 30,15 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 212 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 291 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady řízení uhradit k rukám , Jméno advokáta, , do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).