2 C 81/2025-57 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 269,80 Kč (kterou tvoří dluh na: jistině 19 404,92 Kč, poplatku za , Anonymizováno, 343 Kč, smluvním úroku 20 514,56 Kč a poplatku za službu „, Anonymizováno, “ 7,32 Kč) s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 19 755,24 Kč od 29. 11. 2024 do zaplacení a částky 86,49 Kč jako smluvní pokuty (0,1 % denně z částky 8 694 Kč od 30. 8. 2024 do 28. 11. 2024) s odůvodněním, že dne 14. 5. 2024 uzavřela s žalovaným distančním způsobem (, Anonymizováno, smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu téhož dne poskytla bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, částku 11 500 Kč a dne 19. 6. 2024 částku 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaných poplatků v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 úvěrové smlouvy ve výši dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek, kdy první splátka byla splatná dne 13. 6. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat 4. 11. 2025. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobkyně mu dne 28. 11. 2024 vypověděla smlouvu a zároveň jej o této skutečnosti informovala. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou celého důvěru dne 29. 11. 2024. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho, a to ani přes upomínání, proto žalobkyně podala tuto žalobu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 14. 5. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 58 400 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit v pravidelných denních splátkách s tím, že splatnost první denní splátky nasává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Každá denní splátka je splatná 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky. Konec doby platnosti kreditního rámce byl sjednán na den 5.11.2025, RPSN činila 1 756,85 % a denní úrok 0,983 %. První splátka byla splatná dne 13.6.2024, úvěr byl splatný dne 5. 11. 2025. Celková výše poplatku za vyplacení , Anonymizováno, byla sjednána na 1,99 % z čerpané částky. Poplatek za sjednanou službu „, Anonymizováno, “ činil 168,36 Kč. Zároveň se účastníci dohodli, že v případě prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z celkové dlužné částky (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, čl. VIII odst. 1). Žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, dne 14. 5. 2024 částku 11 500 Kč a dne 19. 6. 2024 částku 8 000 Kč. Ověření totožnosti žalovaného a vlastnictví účtu žalovaným bylo prokázáno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalovaného. Splatnost dlužné částky nastala dne 28. 11. 2024. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 16. 4. 2025 odeslanou téhož dne.5. Žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před zavřením smlouvy o úvěru sdělila, že vycházela ze skutečností sdělených žalovaným a sice, že žije ve společné domácnosti s 1 další osobou, která má příjem, jeho pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí 10 068 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení 3 000 Kč, další nezbytné výdaje 1 800 Kč a ostatní zbytné výdaje jsou ve výši 2 000 Kč. Výše ověřeného příjmu činila 34 767 Kč, čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným činila 33 000 Kč. Disponibilní příjem pak činil 17 400 Kč. Dále provedla lustraci žalovaného v centrální evidence exekucí, insolvenčním rejstříku, výpisu z registru neplatných dokladů MV ČR, výpisu z registru PČR hledaných osob, výpisu z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpisu z katastru nemovitostí, kde zjišťovala platnost adresy, výpisu z registru „sankční seznamy“ a z interního registru historie klienta. Nadto také uvedla, že provedla lustraci žalovaného v CNCB. Lustrace v rejstřících byla vždy s kladným výsledkem. Své tvrzení ještě doplnila podáním ze dne 4. 9. 2025, kde mimo již výše uvedené uvedla, že provedla lustraci žalovaného v registru TelcoScore, společnosti pro informační databáze, a.s. a využila služeb společnosti Kontomatik. Žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného za období od 11. 5. 2023 do 14. 5. 2024, ze kterých mohla ověřit jak příjmy, tak výdaje žalovaného. Byť na výpisy z bankovního účtu odkazuje, soud má za to, že údaje uvedené v těchto výpisech žalobkyně řádně nezkoumala, neboť pokud by tak učinila, zjistila by, že žalovaný svůj kladný zůstatek na účtu doplňuje častými půjčkami či úvěry od nebankovních poskytovatelů. Nezabývala-li se žalobkyně nijak podrobněji příjmy a výdaji žalovaného, a to i přesto, že měla k dispozici výpisy z bankovních účtu žalovaného za období od 11. 5. 2023 do 14. 5. 2024, pak neposuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Tento závěr je podložen i zjištěním o faktickém splácení úvěru žalovaným a také tím, že na dluh uhradil pouze celkem 12 459,04 Kč s tím, že poslední splátka byla uhrazena dne 27. 8. 2024. Od této doby na dluh neuhradil ničeho.6. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky (a poplatky). Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení příjmů a výdajů žalovaného. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalovaného splácet úvěr je podpořen i zjištěním o faktickém splácení, když žalovaný na dluh uhradil pouze celkem 12 459,04 Kč.7. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 19 500 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do částky 7 040,96 Kč. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, poplatky, smluvní pokuty), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.8. Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalovaného. Žalovaný byl v řízení pasivní a soudu nesdělil své aktuální možnosti vrácení dlužné částky, soud proto s ohledem na skutečnost, že žalobkyně má právo na vrácení dlužné částky v přiměřené lhůtě a žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky již 16.4.2025, má za to, že žalovanému byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na to, aby si prostředky mohl obstarat a mělo by být v jeho možnostech dlužnou částku uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (v souladu § 160 o. s. ř.). Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když převážně úspěšnému žalovanému v důsledku jeho nečinnosti žádné náklady řízení nevznikly.