2 C 84/2025-48 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 11 772 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 69,67 Kč (12 % ročně z částky 11 772 Kč za dobu od 15. 3. 2025 do 1. 4. 2025, tj. do data sepsání žaloby) a s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 11 772 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že dne 12. 9. 2024 uzavřela s žalovanou úvěrovou smlouvu, na jejímž základě jí poskytla bezhotovostním převodem na její účet č. , č. účtu, částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného poplatku 330 Kč do 30 dnů od jejího poskytnutí. V rámci úvěrové smlouvy si žalovaná sjednala také tyto služby: expres výplatu za 199 Kč, bezpečnou splátku za 199 Kč, SMS servis za 49 Kč. Žalovaná si prodloužila splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem za 990 Kč a také tzv. desetiprocentním odkladem za 490 Kč. Na dlužnou částku uhradila celkem 1 491 Kč (dne 14. 10. 2024 částku 1 490 Kč a dne 13. 11. 2024 částku 1 Kč). Jelikož se dostala s úhradou dluhu do prodlení, vyzvala ji žalobkyně k úhradě, za což jí vyúčtovala sjednané poplatky. Žalovaná ani přes výzvy dluh neuhradila, proto žalobkyně podala tuto žalobu, jíž se domáhá úhrady částky 11 772 Kč, kterou tvoří: neuhrazená jistina 8 510 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 297 Kč, poplatek za SMS servis 147 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ 990 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti „desetiprocentním odkladem“ 489 Kč, účelně vynaložené náklady 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 510 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne 12. 9. 2024 žalobkyně a žalovaná uzavřely prostřednictvím prostředků komunikace na dálku úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované dne 12.9.2024 převodem na její účet č. , č. účtu, částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit žalobkyni včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč (bez poplatků za doplňkové služby) a včetně poplatků za doplňkové služby (Expresní výplata za 199 Kč, tzv. Bezpečná splátka za 99 Kč měsíčně, SMS servis za 49 Kč měsíčně) ve výši 677 Kč do 12. 10. 2024. Žalovaná si sjednala tyto služby: desetiprocentní odklad (platba pro případ prodloužení doby splatnosti úvěru) za 1 490 Kč, desetiprocentní odklad za 490 Kč, korunový odklad (platba pro případ prodloužení doby splatnosti úvěru) za 1 Kč (bez zohlednění poplatku za korunový odklad), Korunový odklad za 990 Kč, Expresní výplatu za 199 Kč, tzv. Bezpečnou splátku za 99 Kč měsíčně, SMS servis za 49 Kč měsíčně. Strany si sjednaly také smluvní pokutu pro případ prodlení žalované s úhradou dlužné částky ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná proto byla povinna uhradit žalobkyni kromě jistiny také poplatek za poskytnutí úvěru a také poplatek za bezpečnou splátku 3 x 99 Kč, poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatek za nadstandartní SMS 147 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti, kdy jí byl naúčtován poplatek 490 Kč, na který uhradila 1 Kč, poplatek za prodlouženou splátku 990 Kč, smluvní pokutu 510 Kč a účelně vynaložené náklady 300 Kč. Na dluh žalobkyně uhradila pouze 1 490 Kč dne 12. 9. 2024 a 1 Kč dne 14. 10. 2024. Jelikož žalovaná neplnila podmínky sjednané v úvěrové smlouvě, když nehradila sjednané splátky řádně a včas, dostala se s jejich úhradou do prodlení, a proto žalobkyně dne 28. 2. 2025 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě výzvou k plnění ze dne 28. 2. 2025.5. Žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy předložila metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta, z níž bylo zjištěno, jakým obecným způsobem žalobkyně postupuje a z jakých obecných skutečností vychází při posuzování úvěruschopnosti klientů a kartu klienta, z níž bylo zjištěno, že žalovaná nemá děti, je zaměstnaná, výše jejího příjmu činí 23 000 Kč a výše příjmu ostatních členů domácnosti činí 65 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně provedla lustraci žalované v rejstřících ISIR, NRKI, SOLUS, CRIBIS, vždy s kladným vyhodnocením. K prokázání totožnosti žalované doložila žalobkyně kopii občanského průkazu žalované.6. K výzvě soudu pak žalobkyně ještě dne 24. 7. 2025 doplnila výpočet , jméno FO, a , Anonymizováno, a zopakovala, jaké lustrace týkající se žalované provedla. Doložila také úvěrovou zprávu žalované, ze které bylo zjištěno, že žalovaná měla 1 existující úvěr, 56 žádostí o splátkový úvěr a 6 žádostí o kreditní karty bylo odmítnuto. Příjmy ani výdaje žalované žalobkyně nijak neověřovala.7. Vycházela-li žalobkyně pouze z tvrzených příjmů a výdajů či jejich minimální výše a částek životního minima, neposuzovala úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Příjmy ani výdaje žalované žalobkyně nijak neověřovala a to i přesto, že věděla, že žalovaná je majitelkou bankovního účtu, ze kterého mohla alespoň rámcově zjistit příjmy a výdaje žalované. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalované splácet úvěr podporuje i fakt, že žalovaná na dlužnou částku za celou dobu trvání úvěrového vztahu uhradila pouze 1 491 Kč a to pouze proto, že úhrada této částky byla podmínkou pro získání odkladu splácení.8. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky (ve smlouvě označeny jako poplatky). Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejich příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr, přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení příjmů a výdajů žalované. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 10 000 Kč po odečtení úhrad žalovanou ve výši 1 491 Kč a tedy konstatoval důvodnost žaloby jen do částky 8 509 Kč. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (poplatky, smluvní pokuty), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.9. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalované tak, jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaná byla v řízení zcela nečinná a v důsledku toho zůstaly její možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaná se svým pasivním postojem vzdala ochrany, která je jí poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaná nesplnila dluh ani poté, co byla žalobkyní vyzvána k úhradě výzvou ze dne 28. 2. 2025, ocitla se po uplynutí lhůty, tj. od 15. 3. 2025 v prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 12 % ročně.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 165,77 Kč, přičemž tato částka představuje 44,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,29 % a úspěchu žalované v rozsahu 27,71 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 772 Kč sestávajíc