14 C 277/2025-104 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 21 060,29 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I tohoto rozsudku. K důvodům žaloby uvedla, že dne 27. 7. 2017 podepsala žalovaná smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jí poskytla 19 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem 151,7 % ročně formou 48 měsíčních splátek po 1 558 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje od září 2017. Žalovaná však dluh nehradil řádně a včas a nadále dluží jistinu 18 263,48 Kč, úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění 4 356,81 Kč, nyní vše ve výši 21 060,29 Kč a dále úroky uvedené ve výroku I.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. V rámci provedeného dokazování soud zjistil, že dne 3. 8. 2017 (oznámení o schválení úvěru ze dne 3. 8. 2017) byla mezi žalobkyní jako nebankovním poskytovatelem úvěru (úplný výpis ČNB) a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (návrh smlouvy ze dne 27. 7. 2017 ve spojení s oznámením o schválení 3. 8. 2017), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 19 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem 151,7 % ročně, formou 48 měsíčních splátek po 1 558 Kč splatných nejpozději k 17. dni v měsíci, počínaje září 2017 se splatností poslední splátky 17. 8. 2021 (splátkový kalendář).4. Žalobkyně před uzavíráním smlouvy poskytla žalované informace dle § 95 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (předsmluvní formulář), žalovaná prohlásila svoji bezdlužnost (prohlášení klienta).5. Žalobkyně při uzavírání smlouvy vyžadovala od žalované informace k posouzení její úvěruschopnosti (hodnocení klienta), z nichž vyplývalo, že žalovaná má příjem – rodičovský příspěvek ve výši 9 000 Kč (ověřený historií transakcí z bankovního účtu, přehledem vyplacených dávek, změnou o výše dávky sociální podpory), příjem z výživného pro nezl. dítě 3 000 Kč (ověřeno rozsudkem zdejšího soudu čj. , Anonymizováno, , rodným listem dítěte a výplatou výživného 3000 Kč měsíčný dle historií transakcí z bankovního účtu). Výdaje uváděné žalovanou v hodnocení klienta celkově ve výši 8 6 10 Kč vycházely z životního minima 3 410 Kč, na děti 3 500 Kč, bydlení 1 500 Kč a ostatní 200 Kč. Tyto výdaje byly ověřeny historií transakcí z bankovního účtu ve výši 13 083 Kč (za červen 2017 při příjmech za totožné období 13 200 Kč), což při dlouhodobém zůstatku na účtu žalovaném pohybujícím se v rozmezí od 87,38 Kč do -195,79 Kč (za období od května 2017 do července 2017) a zejména při zohlednění toho, že výživné na nezl. díte, je určeno na uspokojování potřeb dítěte, a nikoliv k úhradě dluhu matky, prokazovalo, že výdaje žalované v době sjednání smlouvy převyšovaly její příjmy, a tudíž žalovaná nebyla schopna hradit ani sjednané splátky ve výši 1 558 Kč měsíčně.6. Dále žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, kde bylo zjištěno splácení revolvingového úvěru a karty a lustraci NRKI s negativním hodnocením 16 (výpisy z registrů).7. Žalobkyně poskytla žalované částku 19 000 Kč bezhotovostním převodem na její účet dne 2.8.2019(doklad o vyplacení úvěru, sdělení , právnická osoba, .ze dne 16. 12. 2025). Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, dostala se do prodlení s úhradou splátek delšího než 65 dnů, žalobkyně úvěr zesplatnila k 21. 11. 2018 a vyzvala žalovanou k úhradě do 10 dnů od data odeslání oznámení o zesplatnění (oznámení o zesplatnění ze dne 21. 11. 2018 včetně předcházejících výzev). Žalovaná na dluh uhradil celkem 20 256 Kč (naposled platbou ze dne 26.11.2018), ocitla se v prodlení již s úhradou 7 splátky. Žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě celého dluhu dne 23. 10. 2025 (předžalobní výzva 8. 10. 2025 s lhůtou 15 dní ve spojení s podacím archem ze dne 8. 10. 2025).8. Žalovaná prošla insolvenčním řízením vedeným pod sp.zn. , spisová značka, , (výpis z insolvenčního rejstříku) v rámci kterého žalobkyně přihlásila spoji pohledávku z této smlouvy (přihláška), však žalovaná nedosáhla na osvobození od placení pohledávek (usnesení , spisová značka9. Z vyjádření znalce soud nezjistil rozhodné skutečnosti, neboť se toto vyjádření nevztahovalo konkrétně k poměrům založeným smlouvou o úvěru mezi účastníky.10. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala. Ačkoliv žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovanou vycházela z její ověřených příjmů, nebylo posouzení úvěruschopnosti žalované provedeno řádně, neboť z poskytnutých informací vyplývalo, že ověřené příjmy žalované neumožňují ani zaplacení splátek a tímto bylo v době sjednání smlouvy mezi účastníky postaveno najisto, že žalovaná nebyla schopna úvěr splácet.11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.13. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalované a v její prospěch peněžní prostředky 19 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že žalovaná není schopna úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 19 000 Kč, nichž odečetl uhrazených 20 256 Kč ( již k 26.11.2018, tedy v době, kdy ještě žalovaná nebyla vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 8.10.2025) a konstatoval celkovou nedůvodnost žaloby, když jistina byla zaplacena před splatností a nárok na úrok 151,7 % ročně se odvíjel od neplatných ujednání smlouvy.14. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť ve věci byla zcela úspěšná žalovaná a jí náklady řízení nevznikly.