14 C 5/2026-88 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 394,90 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. K důvodům žaloby uvedla, že uzavřela s žalovaným dne 25. 6. 2019 Smlouvu o kontokorentním úvěru na základě, které poskytla žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal peníze vrátit společně s úrokem 18,9 % ročně do jednoho roku od čerpání úvěru. Žalovaný nesplácel dluh řádně a včas a nadále dluží na jistině 12 834,07 Kč (nepovolený záporný zůstatek), úroky 1 607,70 Kč (úrok ve výši 14,75 % ročně z jistiny od 2. 3. 2024 do 20. 2. 2025) úrok z prodlení ve výši 1 953,13Kč (zákonný úrok z prodlení za období od 2. 3. 2024 do 20. 2. 2025).2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V rámci provedeného dokazování soud zjistil, že dne 25. 6. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva kontokorentním úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému 10 000 Kč s úrokem 18,9 % ročně se splatností nejpozději do 1 roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat (citovaná smlouva). Současně bylo dohodnuto v případě prodlení žalovaného oprávnění žalobkyně žádat okamžité splacení úvěru (čl. 3.3. smlouvy). Při uzavírání smlouvy žalobkyně vyžadovala od žalovaného informace k posouzení jeho úvěruschopnosti, z nichž vyplývalo, že žalovaný měl ověřené příjmy ze zaměstnání ve výši 14 046 Kč měsíčně (výpis z bankovního účtu žalovaného ke dni 11. 6. 2019), za období od ledna 2019 do března 2019 dosahoval celkových příjmu 60 314 Kč, celkových výdajů 55 156 Kč (výpis z účtu za toto období), za období od 15. 5. 2019 do 30. 6. 2019 dosahovaly celkové příjmy žalovaného 15 046 Kč a celkové výdaje 23 892 Kč (výpis z bankovního účtu za toto období). Ve zde uvedených příjmech nebylo čerpání úvěru, ve výdajích nebyly platby na hazard. (výpis z bankovního účtu za období od 15. 5. 2019 do 30. 6. 2019). Žalobkyně ověřovala výdaje žalovaného na splácení dalších závazků, kdy zjistila, že žalovaný splácí měsíčně 858 Kč spotřební úvěr a 1 250 Kč karta splátková (posouzení úvěruschopnosti). Žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla žalovanému informace dle § 95 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. (záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací). Účastníci uzavřeli také smlouvu o osobním účtu 19. 12. 2012 (citovaná smlouva včetně všeobecných podmínek). Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky postupně a žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou částky 104 Kč ke dni 23. 9. 2023, částky 509 Kč ke dni 5. 12. 2023 (výzva k úhradě 23. 9. 2023, 5. 12. 2023) a 2 572 Kč ke dni 10. 1. 2024 (poslední výzva ze dne 10. 1. 2024). Z důvodů prodlení žalovaného využila žalobkyně svého oprávnění ze smlouvy a celý dluh 12 572 Kč zesplatnila a žádala zaplatit do 29. 2. 2024 (poslední výzva ze dne 10. 1. 2024). K 31. 1. 2024 dosahoval celkový dluh žalovaného 12 834,07 Kč (výpis z účtu žalovaného k lednu 2024). Žalovaný byl před podání žaloby žalobkyní opakovaně vyzván k úhradě dluhu, avšak neuhradil ničeho (výzvy ze dne 3. 3. 2024, 25. 11. 2024 včetně doručenky, anuitní splátky). Úrok za dobu od 1. 3. 2024 do 3. 2. 2025 dosahoval 3 165,41 Kč (přehled úroků).4. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně a ve vzájemných souvislostech v souladu s ust. § 132 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dál jen „o.s.ř.“) a vzal zjištění učiněná z listin, za prokázaná, neboť v řízení nebyly uplatněny námitky pravosti a správnosti a žalovaný také na svoji obranu neuvedl žádné skutečnosti, které by zjištění učiněná z listin zpochybňovala. Listinné důkazy (posouzení úvěruschopnosti, detailní výpisy z bankovního účtu žalovaného) také prokazovaly, že žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným vycházela jak z ověřených příjmů, tak z ověřených výdajů žalovaného, kdy rozdíl v období od ledna 2019 do března 2019 s přebytkem 5 158 Kč (60 314 Kč - 55 156 Kč), trvalým příjmem ze zaměstnání ve výši pohybující se kolem 14 000 Kč měsíčně ve spojení se splatností dluhu do jednoho roku, ani ve spojení s debetem na účtu žalovaného v období od května 2019 do června 2019, 8 846 Kč (15 046 Kč - 23 892 Kč), nezakládal důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Neexistence důvodných pochybností o schopnosti žalovaného úvěr splácet v době sjednání smlouvy vyplývá i z doby řádného splácení, když první výzvu k zaplacení žalobkyně vystavila až 23. 9. 2023, tj. až po čtyřech letech od uzavření smlouvy.5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.), platí Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že žalobkyně a žalovaný platně uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úroky 18,9 % ročně. Soud konstatoval platnost smlouvy i ve vztahu k § 87 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně při sjednávání smlouvy s žalovaným řádně posoudila jeho úvěruschopnost, když vycházela z ověřených příjmů, výdajů a nezjistila skutečnosti, které by zakládaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně, která splnila své povinnosti poskytnutím částky důvodně využila svého oprávnění ze smlouvy a pro prodlení žalovaného prohlásila celý úvěr za splatný k 29. 2. 2024. Žalobkyni tímto vznikl nárok na zaplacení jistiny 12 834,07 Kč, a také nárok na sjednané úroky ve výši 18,9 % ročně, z něhož žalobkyně požaduje jen úrok 14,75 % z částky 12 834,07 Kč od 2. 3. 2024 do 20. 2. 2025, tj. 1 846,36 Kč (žalobkyní kapitalizováno jako 1 607,70 Kč). V důsledku prodlení žalovaného s úhradou vznikl žalobkyni dle § 1970 o.z. také nárok na úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. nárok na úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 834,07 Kč od 2. 3. 2024 do 20. 2. 2025, tj. 1 846,36 Kč (žalobkyní kapitalizováno jako 1 953,13 Kč). Z uvedeného vyplývá, že za období od 2. 3. 2024 do 20. 2. 2025 vznikl žalobkyni nárok na úroky i na úroky z prodlení v celkové výši 3 692,70 Kč a pokud žalobkyně požadovala na tomto příslušenství 3 560,83 Kč (1607,70 + 1953,13) byl její nárok zcela důvodný a soud přiznal žalobkyni vedle jistiny 12 834,07 Kč i nárok 3 560,83 Kč celkově 16 394,90 Kč. Nároky na úroky i na úroky z prodlení byly zcela důvodné, a to i po datu 21. 2. 2025, a proto soud i v této části žalobě zcela vyhověl. Soud jen okrajově poznamenává, že díky nižší požadované sazbě úroků 14,75 % ročně (na místo smluvené 18,9 % ročně) dosahovala výše sjednaných úroků výši úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a proto neaplikoval soud ust. § 122 odst. 4 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, přestože prodlení žalovaného trvalo více jak 90 dní. Z těchto důvodů soud žalobě, která byla zcela důvodná vyhověl v plném rozsahu.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč přestavované náklady nezastoupeného účastníka na soudní poplatek 800 Kč a dvou paušálů po 100 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení § 2 odst. 1 vyhl.č.254 /2015 Sb.8. Lhůty plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.