2 C 112/2025-54 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 54 704,68 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 25 555,91 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení a částky 493,47 Kč jako smluvní pokuty s odůvodněním, že dne 8. 4. 2024 uzavřela s žalovanou distančním způsobem (www., Anonymizováno, .cz) smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem až do výše 26 400 Kč, na jejímž základě jí téhož dne poskytla bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, částku 11 500 Kč, a dne 4. 9. 2024 částku 13 619 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaných úroků a poplatků tak, že první splátka byla splatná dne 3. 9. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 25. 1. 2026. Žalovaná na dlužnou částku uhradila pouze 6 294,33 Kč, a to i přes upomínání, proto žalobkyně podala tuto žalobu.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 4. 8. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 26 400 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit tak, že první splátku uhradí do 3. 9. 2024 a kreditní rámec skončí dne 26. 1. 2026. Poskytnuté prostředky pak měla žalovaná hradit včetně sjednaných úroků a poplatků v pravidelných denních splátkách. Žalobkyně poskytla žalované při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru informace dle § 95 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Účastníci si sjednali denní úrok ve výši 0,983 % a poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. RPSN činila 1618,55 %. Pro případ prodlení s úhradou dlužné částky se účastníci dohodli, že žalovaná zaplatí žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Žalobkyně poskytla žalované dne 4. 8. 2024 částku 11 500 Kč a dne 4.9.2024 částku 13 619 Kč bezhotovostně na bankovní účet č. , č. účtu, . Vlastnictví účtu žalovanou prokazoval BankID výpis a sdělení banky. Splatnost první splátky nastala dne 3.9.2024. Žalovaná se dostala s úhradou dluhu do prodlení, proto ji žalobkyně smlouvu vypověděla a vyzvala ji k úhradě dluhu (dopis označený jako Prodlení v délce 91 dní). Následně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 21. 5. 2025 odeslanou dne 21. 5. 2025.Žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před zavřením smlouvy o úvěru sdělila, že vycházela ze skutečností sdělených žalovanou a sice, že žije ve společné domácnosti se 3 dalšími osobami, její pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí 0 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení 3 000 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč a ostatní zbytné výdaje jsou ve výši 2 500 Kč. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 13 743 Kč (dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti a identifikace příjmů) výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovanou činila 28 000 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalované v centrální evidence exekucí, insolvenčním rejstříku, výpisu z registru neplatných dokladů, výpisu z registru PČR hledaných osob, výpisu z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpisu z katastru nemovitostí, kde zjišťovala platnost adresy, výpisu z registru „sankční seznamy“ a z interního registru historie klienta. Nadto také uvedla, že provedla lustraci v CNCB. Výdaje žalované v tvrzené celkové výši 5 500 Kč nebyly nijak doloženy a ani žalobkyní zkoumány, přestože žalobkyně věděla, že žalovaná vlastní bankovní účet, z kterého mohla alespoň rámcově tvrzené výdaje zjistit a ověřit. Nezabývala-li se žalobkyně nijak podrobněji výdaji žalované (i dle jejího sdělení ověřovala/zjišťovala pouze příjmy žalované), pak neposuzovala úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalované splácet úvěr podporuje i fakt, že žalovaná na dluh zaplatila celkem pouze 6 294,33 Kč.Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky (ve smlouvě označeny také i jako poplatek za vyplacení tranše). Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejich příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení výdajů žalované. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalované splácet úvěr je podpořen i zjištěním o faktickém splácení, když žalovaná na dluh zaplatila pouze částku v celkové výši 6 294,33 Kč.Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 25 119 Kč po odečtení úhrady žalovanou v částce 6 294,33 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do částky 18 824,67 Kč. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, poplatky, smluvní pokuty), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalované tak, jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaná byla v řízení zcela nečinná a v důsledku toho zůstaly její možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaná se svým pasivním postojem vzdala ochrany, která je jí poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaná nesplnila dluh ani poté, co byla žalobkyní vyzvána k úhradě předžalobní výzvou ze dne 21. 5. 2025, ocitla se po uplynutí lhůty, tj. od 30. 5. 2025 v prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 12 % ročně.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když převážně úspěšné žalované v důsledku její nečinnosti žádné náklady řízení nevznikly.