2 C 113/2025-52 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 866 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. s odůvodněním, že obchodní korporace , právnická osoba, , sídlem , adresa, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne 1.5.2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti, v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 28 803 Kč (celkem 58 803 Kč) vrátit formou 18 měsíčních splátek po 3 267 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena 6. 11. 2022. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a to ani přes upomínání, na dlužnou částku uhradil pouze 38 335 Kč, proto žalobkyně podala tuto žalobu, když pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne 1. 5. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti, v den uzavření smlouvy částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 28 803 Kč vrátit formou 18 měsíčních splátek s tím, že 17 splátek mělo být uhrazeno ve výši 3 267 Kč a poslední 18. splátka měla být uhrazena ve výši 3 264 Kč. Z přehledu splácení bylo zjištěno, že žalovaný na dlužnou částku uhradil celkem 38 335 Kč a do prodlení se dostal již s úhradou 5. splátky a následně i dalších splátek. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně jejich příloh, uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 27. 1. 2025 bylo prokázáno postoupení pohledávky, jež je předmětem tohoto řízení žalobkyni. Žalobkyně o postoupení pohledávky informovala žalovaného oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 16. 4. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornila ho na možnost vymáhání soudní cestou.Žalobkyně sdělila, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací vyžádaných a získaných od žalovaného a z jejich ověření doklady vyžádanými taktéž od žalovaného. Získané údaje pak byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou. Žalobkyně tak vycházela ze skutečností, že žalovaný žije ve spolubydlení, má učňovské vzdělání, je rozvedený, nevyživuje žádné osoby, není majitelem auta. Pracuje jako dělník na plný úvazek s průměrným čistým měsíčním příjmem 23 430 Kč a dalšími příjmy domácnosti 30 250 Kč, jeho odhadované měsíční výdaje činí 3 500 Kč, kreditní kartu nevlastní, spotřebitelský úvěr u jiné společnosti nemá, vlastní bankovní účet. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení doložila zákaznickou kartu - žádost o spotřebitelský úvěr. Zákaznickou kartou - Žádostí o spotřebitelský úvěr má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru sice zjišťovala příjmy žalovaného, které i následně ověřovala, avšak uváděné výdaje žalovaného v celkové částce 3 500 Kč nijak podrobněji neověřovala ani nezkoumala.Vycházela-li právní předchůdkyně žalobkyně ze zcela neověřených, pouze odhadovaných výdajů žalovaného ve výši 3 500 Kč měsíčně, musela si být vědoma, že tato částka je zcela nereálná, byť by žalovaný hradil i jen základní životní výdaje, neboť tato částka neodpovídala ani výši životního minima v roce 2021, které v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru činilo 3 860 Kč. Nadto jak je patrné z předložených výpisů z účtu žalovaného, zůstatky na účtu činily sice kladné částky, ale v minimální výši. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalovaného splácet úvěr je podpořen i zjištěním o faktickém splácení, neboť žalovaný dle skutkových tvrzení žalobkyně se dostal do prodlení již s úhradou 5. splátky.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky (ve smlouvě označeny i jako poplatky). Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jejich příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení výdajů žalovaného. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nároky žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek. Žalovaný se na úkor žalobkyně bez právního důvodu obohatil tím, že od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel částku 30 000 Kč, proto je povinen v souladu s § 2991 odst. o. z. toto obohacení žalobkyni vydat. Žalovaný tuto povinnost již splnil tím, že zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně částku 38 335 Kč, čímž zanikl jeho závazek splněním. V důsledku zániku závazku žalovaného, konstatoval soud nedůvodnost žaloby ve vztahu k jistině ve výši 22 866 Kč, kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 5 923,68 Kč, kapitalizovanému úroku ve výši 5 923,68 Kč, 15% úroku z prodlení ročně z částky 16 386,16 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a 15% úroku ročně z částky 16 386,16 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, a proto ji soud celou výrokem I. zamítl.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1o. s. ř., podle kterého by náleželo právo na náhradu nákladů zcela úspěšnému žalovanému. Žalovanému však z důvodu jeho nečinnosti žádné náklady řízení nevznikly.