2 C 158/2025-53 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 11 070 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně od 5. 3. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , , adresa, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne 27. 12. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 9 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného úroku 2 070 Kč nejpozději dne 4. 3. 2025. Žalovaná dne 17. 4. 2025 uhradila 200 Kč, poté ani přes výzvy zbývající dlužnou částku neuhradila, proto žalobkyně podala tuto žalobu.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 27. 12. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně bezhotovostním převodem žalované na účet č. , č. účtu, (smlouva o úvěru) dne 27. 12. 2024 částku 9 000 Kč (výpis z běžného účtu, sdělení banky), kterou se žalovaná zavázala vrátit postupně včetně sjednaných úroků v minimálních měsíčních splátkách splatných k 30. dni ode dne načerpání úvěru ve výši 5 % výše jistiny a úroku přirostlého za předchozích 30 dnů a to do 12 měsíců. RPSN činila 660 % a zápůjční úroková sazba činila 279,83 % ročně, z nesplacené jistiny úvěru (smlouva o úvěru). Vlastnictví účtu žalovanou bylo prokázáno notifikační platbou a sdělením banky. Taktéž poskytnutí částek na uvedený účet bylo prokázáno výpisem z účtu žalobkyně a sdělením banky. Žalovaná na dluh uhradila 200 Kč (potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, ). Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu výzvou ze dne 1. 2. 2025 a 4. 3. 2025 (výzvy k úhradě), žalobkyně pak předžalobní výzvou ze dne 19. 7. 2025 odeslanou dne 23. 7. 2025. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek (smlouva o postoupení pohledávek včetně dodatku č. 1 a příloh). Postoupení pohledávky žalobkyni bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 19. 7. 2025 (oznámení o postoupení pohledávky).Žalobkyně v žalobě k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před zavřením smlouvy o úvěru ničeho nesdělila ani nedoložila. Sdělila pouze, že pokud soud nebude mít nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, žádá, aby soud nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.K výzvě soudu pak žalobkyně podáním ze dne 28. 1. 2026 sdělila, že úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně vyhodnotila na základě tvrzení žalované o jejich příjmech a výdajích, provedla lustraci v registru CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Dále uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně těchto tvrzení.Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejich příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet založené na nedostatečném zkoumání a posouzení příjmů a výdajů žalované, když žádnou z těchto skutečností nebyla žalobkyně schopna doložit. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalované splácet úvěr je podpořen i zjištěním o faktickém splácení, když žalovaná na dluh zaplatila pouze 200 Kč.Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 9 000 Kč po odečtení úhrady 200 Kč a tedy konstatoval důvodnost žaloby jen do částky 8 800 Kč. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroků), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.Dluh žalované se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalované. Žalovaná byla v řízení pasivní a soudu nesdělila své aktuální možnosti vrácení dlužné částky, soud proto s ohledem na skutečnost, že žalobkyně má právo na vrácení dlužné částky v přiměřené lhůtě a splatnost dluhu nastala dne 4. 3. 2025 a žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení dlužné částky již 19. 7. 2025, má za to, že žalované byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na to, aby si prostředky mohla obstarat a mělo by být v jejich možnostech dlužnou částku uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (v souladu § 160 o. s. ř.). Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná z části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 184,96 Kč, přičemž tato částka představuje 51,52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,76 % a úspěchu žalované v rozsahu 24,24 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 11 070 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna tyto náklady řízení uhradit k rukám , Jméno advokátky, , do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).