2 C 166/2025-43 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 14 000 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně od 29. 4. 2024 do zaplacení a částky 4 110 Kč (smluvní pokuty) s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované dne 24. 11. 2023 a 4. 12. 2023 bezhotovostním převodem na její účet č. , č. účtu, částku celkem 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 40 % měsíčně z dlužné jistiny. Splatnost jistiny byla sjednána na dobu neurčitou, žalovaná však byla povinna hradit každý měsíc přirostlý úrok za uplynulé období. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 28. 4. 2024 zesplatnila a požadovala jeho úhradu, což žalovaná ani přes upomínání neučinila, proto žalobkyně podala tuto žalobu.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobkyně uzavřela dne 24. 11. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s žalovanou (jejíž totožnost byla prokázána kopií občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezhotovostní úvěr s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, s úvěrovým limitem až do výše 30 000 Kč. Poskytnutí úvěru bylo sjednáno na tentýž den, tj. 24.11.2023, doba splatnosti jistiny byla stanovena na dobu neurčitou a trvání úvěru bylo sjednáno do doby úplného zaplacení úvěru. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně a splatnost úroků přirostlých za uplynulé období byla sjednána vždy k 24. dni v měsíci. RPSN činila 5 521,54 %. Pro případ prodlení s úhradou si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaná v prodlení. Žalobkyně své povinnosti vyplývající jí ze smlouvy splnila, když poskytla žalované dne 24. 11. 2023 částku 7 000 Kč a dne 4. 12. 2023 částku 3 000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, , jehož byla žalovaná majitelkou částku (dle sdělení banky), žalovaná však nikoliv, když opakovaně nehradila sjednané splátky, proto žalobkyně úvěr ke dni 25. 4. 2024 zesplatnila a požadovala jeho úhradu do 3 dnů. Žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila a to ani přes upomínání, naposledy výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 6. 2025 odeslanou téhož dne.Žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před zavřením smlouvy sdělila, že provedla lustraci žalované v registrech ISIR, CEE, CRKI a BRKI a její příjem ověřila dle výplatních pásek, které také doložila. Výdaje žalované žalobkyně nijak nezjišťovala ani neověřovala. Nezabývala-li se žalobkyně nijak podrobněji výdaji žalované, pak neposuzovala úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Tento závěr podporuje i fakt, že žalovaná na dluh neuhradila ničeho.Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejich příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení výdajů žalované. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 10 000 Kč a tedy konstatoval důvodnost žaloby jen do částky 10 000 Kč. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, smluvní pokuty), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalované tak, jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaná byla v řízení zcela nečinná a v důsledku toho zůstaly její možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaná se svým pasivním postojem vzdala ochrany, která je jí poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaná nesplnila dluh ani poté, co byla žalobkyní vyzvána k úhradě předžalobní výzvou ze dne 14. 6. 2025, ocitla se po uplynutí lhůty, tj. od 22. 6. 2025 v prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 12 % ročně.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když převážně úspěšné žalované v důsledku její nečinnosti žádné náklady řízení nevznikly.