29 C 351/2020-21 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu se žalobce na žalovaném domáhala zaplacení částky 4 564 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný s žalobcem uzavřel smlouvu o přepravě osob tím, že nastoupil do vozidla VHD provozovaného žalobcem. Po započetí přepravy se žalovaný na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, a vznikla mu tak povinnost zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobce s tímto souhlasil a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že žalovaný dne [datum] v [anonymizováno], [datum] v [anonymizováno], [datum] v [anonymizováno] cestoval prostředkem veřejné hromadné dopravy ([anonymizována tři slova]) provozovaným žalobkyní a na výzvu pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni přirážku jízdného ve výši 1 500 Kč. Přirážka jízdného byla splatná nejpozději do 15 dnů ode dne sepsání zápisu o přepravní kontrole (ten byl sepsán v den předmětné jízdy) s tím, že cestující je povinen zaplatit jízdné a přirážku jízdného, kterou stanoví dopravce v přepravních podmínkách a nesmí přesáhnout 1 500 Kč (§ 18a zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění (v případě použití autobusové linky) nebo z § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění (v případě použití metra, tramvajové nebo trolejbusové linky). Žalovaný však přirážku k jízdnému nezaplatil, ačkoli mu byla žalobcem zaslána výzva k plnění. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou přirážku k jízdnému (viz výše). Do prodlení se zaplacením přirážky se žalovaný dostal v den dle žaloby a od tohoto dne byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z jistiny v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení dle nařízení z dlužné částky od prvního dne prodlení až do zaplacení. Při rozhodnutí věci vycházel soud zejména z listinných důkazů, tj. ze zápisu o přepravní kontrole, smluvních přepravních podmínek, poštovního podacího archu, výzvy k plnění a dalších listin založených ve spise. Podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, jejichž výše se skládá z žalobcem zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a režijní paušál 2 x 100 Kč dle vyhl. 177/1996 Sb., celkem náklady řízení 600 Kč. Žalobce nemá právo na náhradu za daň z přidané hodnoty (viz § 137 odst. 3 občanského soudního řádu). Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.