13 C 225/2017-291 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum] zahájila právní předchůdkyně žalobce [celé jméno původní účastnice], [datum narození], řízení o vyklizení nemovitosti na adrese [adresa], kterou žalovaná užívá bez právního důvodu. Žalobní tvrzení žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná byla původní majitelkou nemovitosti. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k nemovitosti v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. [insolvenční spisová značka] Kupní smlouva byla uzavřena [datum]. Žalovanou vyzvala k vyklizení nemovitosti opakovanými dopisy. Žalovaná se však odmítla vystěhovat. Žalobkyni proto nezbylo než se obrátit na soud. 2. V průběhu řízení se účastníci snažili o mimosoudní řešení věci. Situace však byla komplikována jednak tím, že žalovaná je osobou omezenou ve svéprávnosti, za níž jednal opatrovník soudem ustanovený [jméno] [celé jméno žalované]. Komunikace mezi stranami byla problematická. Naposledy bylo žalované nabídnuto finanční plnění a poskytnutá lhůta k vystěhování. Žalovaná tuto nabídku přijala, avšak k faktické realizaci vyklizením bytu nedošlo. 3. V průběhu řízení došlo ke skutečnosti, na kterou soud reagoval postupem podle § 107a odst. 1, odst. 2 o. s. ř. Původní žalobkyně nemovitost prodala kupní smlouvou ze dne [datum] [celé jméno žalobce], který se stal účastníkem řízení na straně žalobce. Stal se nositelem hmotněprávního vztahu a nositelem práva procesního v tomto řízení. 4. O právním nástupnictví na straně žalobce soud rozhodl usnesením ze dne 16. 6. 2021, č. j. 13 C 225/2017 – 238. 5. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že původní žalobkyně, resp. posléze její právní nástupce, je vlastníkem předmětné nemovitosti. Vlastnické právo mu svědčí zápisem v katastru nemovitostí. Žalovaná se však cítí poškozená na svých právech v důsledku insolvenčního řízení, které proti ní bylo vedeno. Snažila se domoci zpět svého vlastnického práva k nemovitosti podáním žaloby na určení vlastnictví. Nebyla však úspěšná, neboť řízení bylo opakovaně zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, jak vyplývá z řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 30 C 428/2018 a sp. zn. 30 C 479/2020. Žalovaná poukázala na zákonná ustanovení insolvenčního zákona, dle kterého jí přísluší v případě vystěhování náhrada. 6. Důvodnost podané žaloby soud posuzoval na základě vylíčených skutkových okolností, přihlédl k důkazům v řízení provedeným, které hodnotil podle § 132 o.s.ř. Dospěl k závěru, že nárok žalobce je podpořen hmotným právem a může být přiznán. 7. Předmětem řízení je žaloba na vyklizení. Jako předběžnou otázku soud řešil, zda žalobce je nositelem hmotného práva, zda mu svědčí právní titul k nemovitosti, jejíhož vyklizení se domáhá. Tato skutečnost nebyla mezi účastníky sporována. Nicméně je prokázána výpisem z katastru nemovitostí dle listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], ke dni [datum]. Vlastnické právo žalobce je prokázáno údaji v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek]. Žalovaná byla opakovaně k vyklizení vyzývána nejen dopisy právní předchůdkyně žalobce (ze dne [datum], [datum]), dopisy o vzájemné komunikaci mezi právními zástupci stran na řešení dané situace – dopis ze dne [datum], [datum] a následná mailová korespondence. Není sporu o tom, že na žalovanou bylo vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci [insolvenční spisová značka], kdy došlo v rámci insolvenčního řízení ke zpeněžení majetkové podstaty dlužnice, tedy žalované. 8. V průběhu řízení právní předchůdkyně žalobce i žalovaná se domáhaly zatímní úpravy poměrů účastníků prostřednictvím předběžných opatřeních, o kterých bylo soudem I. stupně i soudem odvolacím rozhodováno. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 12. 2017, č. j. 13 C 225/2017 – 90 bylo nařízeno předběžné opatření, kterým uložil soud původní žalobkyni povinnost zdržet se provádění vysiřování sklepních místností na adrese [adresa žalované]. Předběžné opatření bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ústí n d [příjmení] ze dne 11. 1. 2018, č. j. 11 Co 2/2018 – 104. Další návrhy na nařízení předběžného opatření nebyly soudem shledány důvodnými. Soud na tomto místě neoznačuje konkrétní vydaná rozhodnutí o těchto návrzích, neboť nejsou natolik významná pro další postup v dané věci. Soud je uvádí na dokreslení napjatých vztahů mezi účastníky. O vzájemné snaze účastníků na mimosoudní řešení věci bylo např. reagováno usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 6. 2018, č. j. 13 C 225/2017 – 159, kdy soud řízení přerušil a účastníkům poskytl prostor pro mimosoudní řešení věci. Prostor byl poskytnut i v rámci řízení, v němž se žalovaná domáhala určení svého vlastnického práva. Usnesením ze dne 5. 12. 2018, č. j. 13 C 225/2017 – 199 soud přerušil řízení za účelem vyčkání skončení věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 30 C 428/2018. Shodně poskytl prostor pro řízení vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 30 C 479/2020 (řízení o určení vlastnického práva zahájené k návrhu žalované). Prostor soud poskytl usnesením ze dne 20. 1. 2021, č. j. 13 C 225/2017 – 222. 9. Žalované se nepodařilo domoci svého vlastnického práva tak, jak naznačovala, že se cítí být poškozena v insolvenčním řízení. Obě shora citovaná řízení byla zastavena pro nezaplacení soudního poplatku, kdy soud nevyhověl žádosti žalované o osvobození od soudního poplatku. 10. Žalobce se v řízení domáhal ochrany svého vlastnického práva, neboť žalovaná užívá bytovou jednotku 3+1 v 1. patře domu [adresa] na adrese [anonymizováno] bez právního důvodu. 11. Podle § 1040 odst. 1 obč. zák. (zák. č. 89/2012 Sb.), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 12. Žalobce je nositelem hmotného práva, aktivně věcná legitimace k vedení sporu mu svědčí. Je vlastníkem předmětné nemovitosti. Domáhá se ochrany svého vlastnického práva. Žalované nesvědčí žádné právo nemovitost užívat a žaloba na vyklizení v souladu s hmotnou úpravou § 1040 odst. 1 obč. zák. je opodstatněná. 13. Žalobci soud mohl přisvědčit a právo ve sporu uplatněné přiznat, neboť je nositelem hmotného práva a nárok žalobce je podpořen hmotným právem. Žalovaná bez právního důvodu do vlastnického práva žalobce zasahuje. Právní prostředkem je žaloba na vyklizení nemovitosti. 14. Žalobci soud vyhověl. Žalované uložil povinnost k vyklizení nemovitosti, kterou je byt o velikosti 3+1 v 1. patře domu [adresa] na adrese [adresa]. Nemovitost je zapsána na [list vlastnictví] pro katastrální území Roudníky, obec Chabařovice. 15. Při úvaze o poskytnutí náhrady v případě vyklizení soud zvažoval, zda je na místě postup podle § 285 odst. 2 ve spojení s § 285 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon). 16. Podle § 285 odst. 2 insolvenčního zák. byla-li zpeněžena nemovitost, kterou dlužník používá k bydlení své rodiny a nebo byl ve vlastnictví dlužníka, je dlužník povinen ji vyklidit. Neučiní-li tak dobrovolně, může se nabyvatel domáhat vyklizení žalobou u soudu; nejde o incidenční spor. 17. Podle § 285 odst. 3 insolvenčního zák. při vyklizení podle odst. 2 přísluší dlužníku stejná bytová náhrada jako při výpovědi nájmu bytu dané nájemci pro hrubé porušení povinnosti vyplývající z nájmu bytu. 18. Z provedeného dokazování vyplynulo a mezi účastníky není sporováno, že žalovaná byla vlastníkem nemovitosti, která v rámci insolvenčního řízení byla zpeněžena. Žalobkyni tak zanikl právní důvod užívání nemovitosti. Žalovaná své vlastnické právo zpeněžením majetku v insolvenčním řízení pozbyla. Za této situace byla žalovaná povinna nemovitost vyklidit. Dobrovolně tak žalovaná neučinila. Žalobce jako nabyvatel se domáhal vyklizení žalobou u soudu. Učinil tak v nalézacím řízení touto žalobou na vyklizení, neboť nejde o incidenční spor. Žalobce splnil požadované zákonné podmínky pro podání takové žaloby. 19. Soud je názoru, že žalované nelze odepřít právo na bytovou náhradu ve smyslu § 285 odst. 3 insolvenčního zák., neboť jde o specifickou situaci, kdy žalovaná pozbyla své vlastnické právo k nemovitosti v insolvenčním řízení. Podle § 285 odst. 3 insolvenčního zák. žalované náleží náhrada v takové podobě jako při výpovědi nájmu bytu dané nájemci pro hrubé porušení povinnosti vyplývající z nájmu bytu. Nájemce má v takovém případě právo na poskytnutí tzv. přístřeší, kterým se rozumí provizorium do doby než si nájemce opatří řádné ubytování a prostor k uskladnění svého bytového zařízení a ostatních věcí domácí a osobní potřeby. Tedy zejména místo k uskladnění věcí žalované. 20. Náhradu v podobě přístřeší soud žalované přiznal, neboť odepření tohoto práva by bylo v rozporu s hmotněprávní a kogentním ustanovením § 285 odst. 3 insolvenčního zák. 21. Právo na jinou náhradu však soud neshledal, neboť okolnosti dané věci tomu nenasvědčují. 22. Nelze přehlédnout, že žalobce aktivně přistupoval k možnosti vyřešení dané věci cestou mimosoudní. Žalované nabízel možnosti jiného bydlení cestou pronájmu. Věc byla