14 C 355/2020-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 945 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě a dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. se považuje za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud žalobkyni k její písemné výzvě neoznámí čestným prohlášením opak. Jelikož žalovaná v zákonné lhůtě na písemnou výzvu nereagovala, žalobkyně ji zařadila do evidence poplatníků. Žalovaná nedostála své poplatkové povinnosti a dluží žalobkyni televizní poplatky za měsíce 02/ 2019 2019 v celkové výši 945 Kč. Žalovaná svou povinnost nesplnila ani na výzvu žalobkyně. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala z jednotlivých dlužných částek v kapitalizované výši do [datum]. Žalovaná se na jednání vyjádřila k věci tak, že souhlasí s tím, co je uvedeno v žalobě, na výzvy zapomněla reagovat. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti. Na základě shodných tvrzení účastníků a provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaná byla odběratelem elektřiny a žalobkyně zaslala žalované dne [datum] výzvu k přihlášení poplatníka. V této vyzvala žalovanou jako odběratele elektrické energie, aby podala přihlášku k úhradě televizních poplatků nebo zaslala čestné prohlášení o tom, že televizi nevlastní, do 30 dnů od obdržení výzvy. Ve výzvě žalovanou poučila, že pokud v uvedené lhůtě nebude reagovat, bude považována za poplatníka televizního poplatku a zařazena do evidence poplatníků s povinností platit. Výzva byla vhozena žalované do schránky dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně sdělila žalované, že ji zařadila do evidence plátců televizního poplatku, když na zaslanou výzvu neobdržela žádnou reakci, s tím, že první poplatek bude předepsán za únor. Následně žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužných poplatků dopisy ze dne [datum], [datum] a [datum], tyto byly žalované doručeny. Z předloženého přehledu nezaplacených předpisů vyplývá, že žalovaná neuhradila televizní poplatky za měsíce únor 2019 až srpen 2019. Dle § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, platí, že televizní poplatek se platí za televizní přijímač. Dle § 3 odst. 2 tohoto zákona je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Dle § 3 odst. 4 tohoto zákona jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizována dvě slova] nebo [anonymizováno] (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Dle § 6 tohoto zákona měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Dle § 7 odst. 2 tohoto zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Dle § 10 tohoto zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Na základě výše uvedeného soud shledal, že žaloba je důvodná. Žalobkyně vyzvala žalovanou jako odběratele elektřiny k přihlášení do evidence poplatníků nebo zaslání čestného prohlášení o tom, že televizi nevlastní. Jelikož žalovaná na výzvu nereagovala, považuje se uplynutím stanovené 30denní lhůty (tj. od [datum]) za poplatníka televizního poplatku dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. Žalovaná tak byla v předmětném období poplatníkem televizního poplatku, tento však za výše uvedené měsíce nezaplatila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu, na výzvy žalovaná nereagovala, proto je žalobkyně oprávněna domáhat se svého práva u soudu. Televizní poplatky jsou splatné do 15. dne každého měsíce, od následujícího dne tak byla žalovaná v prodlení. Proto soud žalobkyni žalovanou částku přiznal včetně úroku z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vyčíslený úrok z jednotlivých dlužných částek od prvního dne prodlení do [datum] činí 84,62 Kč, za další období žalobkyně úrok z prodlení nepožadovala. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva však soud v této věci nepovažuje náklady na právní zastoupení žalobkyně. Soud vyšel z toho, že žalobkyně se na poli svého působení těší výsadnímu postavení, k čemuž má vytvořené specifické podmínky, a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Pokud je činnost žalobkyně financována převážně výběrem televizních poplatků, je namístě po žalobkyni požadovat, aby si sama zajistila jejich správu a vymáhání. Žalobkyně také agendu televizních poplatků sama spravuje, pokud však tuto následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech o zaplacení dlužných televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru [anonymizováno] (srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech I. ÚS 3344/12 nebo I. ÚS 3768/14). V této věci pak k ničemu mimořádnému, co by odůvodňovalo právní zastoupení, nedošlo. Soud proto žalobkyni přiznal jen náhradu nákladů řízení v takové výši, jako kdyby nebyla právně zastoupena, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále dle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu paušální náhradu za dva úkony (podání žaloby, předžalobní výzva) po 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (vzhledem k tomu, že návrh byl podán na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech). Náklady žalobkyně tedy činí celkem 600 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.