14 C 377/2020-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla od původního věřitele, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová stránka]. Žalovaný úvěr neuhradil. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky 3 000 Kč s úrokem z prodlení. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Po provedeném dokazování soud nemá za prokázané, že byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru. Žalobkyně k tomuto předložila jen listinu označenou jako prohlášení nového klienta, ve které se uvádí, že [právnická osoba] poskytuje žalovanému úvěr, tato listina však není žalovaným podepsaná a ani z ní nevyplývá, že žalovaný se smlouvou vyslovil souhlas jiným způsobem. Jiné důkazy v tomto směru předloženy nebyly. Uzavření smlouvy o úvěru nemůže prokazovat pouze to, že žalovanému byla vystavena faktura (tuto vystavila [právnická osoba] [příjmení] p.l.c.). Soud nemá za prokázané ani to, že žalovaný obdržel od původního věřitele částku 3 000 Kč. Žalobce sice předložil částečný výpis z účtu, na kterém je zachycena platba 3 000 Kč ze dne [datum], z tohoto výpisu ani z jiných důkazů však nevyplývá, že účet, na který byla platba zaslána, patřil žalovanému. Z tohoto výpisu ostatně není zřejmé ani to, z jakého účtu byla platba zaslána a komu účet patřil. Z tohoto důvodu soud ani nemohl provést navrhovaný důkaz dotazem na banku, z jejíhož účtu byla transakce provedena (ani v žalobě nebylo uvedeno číslo účtu, ze kterého měla být platba zaslána). Vzhledem k dále uvedenému by však tento důkaz byl stejně zbytečný. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] byla dne [datum] uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kterou byla žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným. Z této smlouvy i oznámení o postoupení pohledávky (vyhotovené [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] dne [datum]) však vyplývá, že se nejednalo o pohledávky vzniklé této společnosti, ale že je [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] měla nabýt od [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. jako poskytovatele půjček. Že skutečně došlo k postoupení pohledávek ze [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] však žádným způsobem prokázáno nebylo. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání výše uvedených skutečností a o následcích neunesení důkazního břemene. Toto poučení se poskytuje zásadně na jednání (§ 118a odst. 3 občanského soudního řádu), neúčast žalobkyně na jednání tak jde k její tíži; není to důvodem pro odročení jednání. Na základě výše uvedeného soudu nezbylo než konstatovat, že žaloba není důvodná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 občanského soudního řádu), tedy může vycházet pouze z toho, co bylo v řízení prokázáno. Žalobkyně především neprokázala, že je ve věci aktivně legitimována, tj. že je oprávněna domáhat se splnění žalované pohledávky. Bylo sice prokázáno, že byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, z této však vyplývá, že se mělo jednat původně o pohledávku [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. Jak je uvedeno výše, nebylo prokázáno, že k postoupení pohledávky ze [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] došlo, proto nelze mít za to, že tato společnost mohla pohledávku dále postoupit žalobkyni. Nebylo tedy prokázáno, že případná pohledávka za žalovaným byla žalobkyni řádně postoupena, proto soud žalobu pro neunesení důkazního břemene v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v řízení náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.