14 C 394/2020-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela se [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které společnost poskytla žalované částku [částka] a žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit do [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře na internetových stránkách společnosti, resp. formou textové zprávy SMS. Žalovaná zápůjčku ani částečně nesplatila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena žalobci. Žalobce se domáhal zaplacení dlužné jistiny [částka] s úrokem z prodlení. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z jednání omluvil a souhlasil s rozhodnutím v jeho nepřítomnosti a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Ve věci nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání, jak navrhoval žalobce (pro případ, že pro to budou splněny podmínky). Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaná dne [datum] obdržela od [právnická osoba] (nikoliv [příjmení] [příjmení] p.l.c., jak bylo uvedeno v žalobě) částku [částka]. Soud nemá za prokázané, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena. Žalobce sice předložil smlouvu o zápůjčce, která měla být uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovanou dne [datum], na této listině se však podpis žalované nenachází a ani z ní nevyplývá, že s ní žalovaná vyslovila souhlas jiným způsobem. Ani z listiny„ loan application“, na kterou v žalobě odkazoval žalobce jako na smlouvu (či internetový formulář), nelze dovodit, že žalovaná smlouvu odsouhlasila, případně že podala žádost o uzavření této smlouvy. Ani z jiných důkazů nevyplývá, že žalovaná se smlouvou vyslovila souhlas. Uzavření smlouvy o úvěru nemůže prokazovat pouze to, že [právnická osoba] vystavila žalované fakturu. Zejména však soud nemá za prokázané, že tvrzená pohledávka byla postoupena žalobci. Žalobkyně předložila smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] mezi [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. a žalobcem, jejímž předmětem mělo být postoupení pohledávek. Jak je však uvedeno výše, peněžní prostředky žalované poskytla jiná společnost, a to [právnická osoba] (ta byla také uvedena na předložené – byť nepodepsané – smlouvě o zápůjčce). Není jasné, proč by [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. měla být oprávněna postoupit případnou pohledávku, která měla vzniknout jiné společnosti. V této smlouvě o postoupení pohledávek však pohledávka za žalovanou ani není uvedena, smlouva odkazuje na přílohu [číslo] tato příloha předložena nebyla. Dále bylo předloženo oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], ve kterém se uvádí, že [právnická osoba] uzavřela s žalobcem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla postoupena pohledávka za žalovanou ze„ smlouvy o úvěru“. Autorem textu má být [právnická osoba], oznámení však není nikým podepsané ani není uvedeno, kdo za společnost má toto oznámení činit. Je v něm uvedena pouze kontaktní osoba ze [právnická osoba], kterou měl žalobce pověřit vymáháním pohledávky. Text oznámení dle názoru soudu spíše naznačuje, že jej zpracovala vymáhací společnost, nikoliv původní věřitel. Každopádně již jen vzhledem k absenci podpisu a neuvedení jednající osoby soud nemá za prokázané, že toto oznámení skutečně učinila [právnická osoba] Tedy ani tato listina postoupení žalobci neprokazuje. Zde soud pro úplnost uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k jednání, soud jej nemohl vyzvat k objasnění uvedených rozporů, k předložení důkazů k prokázání výše uvedených skutečností a poučit jej o následcích neunesení důkazního břemene. Toto poučení se poskytuje zásadně na jednání (§ 118a odst. 3 občanského soudního řádu), neúčast žalobce na jednání tak jde k jeho tíži; není to důvodem pro odročení jednání. Na základě výše uvedeného soudu nezbylo než konstatovat, že žaloba není důvodná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 občanského soudního řádu), tedy může vycházet pouze z toho, co bylo v řízení prokázáno. Žalobce především neprokázal, že je ve věci aktivně legitimován, tj. že je oprávněn domáhat se zaplacení žalované pohledávky. Nebylo prokázáno, že došlo k postoupení pohledávky na žalobce dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Proto soud žalobu pro neunesení důkazního břemene v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byla úspěšná žalovaná, měla by proto vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však v řízení náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.