14 C 415/2020-18 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel se [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které společnost poskytla žalovanému částku 1 500 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře na internetových stránkách společnosti, resp. formou textové zprávy SMS. Žalovaný zápůjčku ani částečně nesplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena žalobci. Žalobce se domáhal zaplacení dlužné částky 1 500 Kč s úrokem z prodlení. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z jednání omluvil a souhlasil s rozhodnutím v jeho nepřítomnosti a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Ve věci nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání, jak navrhoval žalobce (pro případ, že pro to budou splněny podmínky). Po provedeném dokazování soud shledal, že tvrzení žalobce prokázána nebyla. Nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce. Žalobce předložil listinu označenou jako prohlášení pro nového klienta a listinu„ loan application“, na kterou v žalobě odkazoval jako na smlouvu (či internetový formulář), tyto listiny však nejsou podepsané a ani z nich nevyplývá, že s nimi žalovaný vyslovil souhlas jiným způsobem. Jiné důkazy v tomto směru předloženy nebyly. Uzavření smlouvy o úvěru nemůže prokazovat pouze to, že [právnická osoba] [příjmení] vystavila žalovanému fakturu. Soud nemá za prokázané ani to, že žalovaný obdržel od [právnická osoba] [příjmení] částku 1 500 Kč. Žalobce předložil záznam o platbě, na kterém je zachycena platba 1 500 Kč ze dne [datum], tento výpis ani jiný důkaz však neprokazují, že účet, na který byla platba zaslána, patřil žalovanému. Z tohoto záznamu není jasné ani to, z jakého účtu byla tato platba zaslána a komu účet patřil. Konečně soud nemá za prokázané, že tvrzená pohledávka byla postoupena žalobci. Žalobce předložil smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] mezi [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. a žalobcem, jejímž předmětem mělo být postoupení pohledávek. V této smlouvě však pohledávka za žalovaným není uvedena, smlouva odkazuje na přílohu [číslo] která předložena nebyla. Dále bylo předloženo oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], ve kterém se uvádí, že [právnická osoba] [příjmení] uzavřela s žalobcem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla postoupena pohledávka za žalovaným ze„ smlouvy o úvěru“. Autorem textu má být [právnická osoba] [příjmení], oznámení však není nikým podepsané ani není uvedeno, kdo za společnost má toto oznámení činit. Je v něm uvedena pouze kontaktní osoba ze [právnická osoba], kterou měl žalobce pověřit vymáháním pohledávky. Text oznámení dle názoru soudu spíše naznačuje, že jej zpracovala vymáhací společnost, nikoliv původní věřitel. Každopádně již jen vzhledem k absenci podpisu a neuvedení jednající osoby soud nemá za prokázané, že toto oznámení skutečně učinila [právnická osoba] [příjmení]. Tedy ani tato listina postoupení žalobci neprokazuje. Zde soud pro úplnost uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k jednání, soud jej nemohl vyzvat k předložení důkazů k prokázání výše uvedených skutečností a poučit jej o následcích neunesení důkazního břemene. Toto poučení se poskytuje zásadně na jednání (§ 118a odst. 3 občanského soudního řádu), neúčast žalobce na jednání tak jde k jeho tíži; není to důvodem pro odročení jednání. Na základě výše uvedeného soudu nezbylo než konstatovat, že žaloba není důvodná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 občanského soudního řádu), tedy může vycházet pouze z toho, co bylo v řízení prokázáno. Žalobce neprokázal svá tvrzení, především neprokázal, že je ve věci aktivně legitimován, tj. že je oprávněn domáhat se zaplacení žalované pohledávky. Nebylo prokázáno, že došlo k postoupení tvrzené pohledávky na žalobce dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Proto soud žalobu pro neunesení důkazního břemene v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalovaný, měl by proto vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v řízení náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.