14 C 420/2020-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela se [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které společnost poskytla žalované částku 4 000 Kč a žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit do [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře na internetových stránkách společnosti, resp. formou textové zprávy SMS. Žalovaná zápůjčku ani částečně nesplatila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena žalobci. Žalobce se domáhal zaplacení dlužné částky 4 000 Kč s úrokem z prodlení. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z jednání omluvil a souhlasil s rozhodnutím v jeho nepřítomnosti a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Ve věci nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání, jak navrhoval žalobce (pro případ, že pro to budou splněny podmínky). Po provedeném dokazování soud shledal, že tvrzení žalobce prokázána nebyla. Nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce. Žalobce předložil listinu označenou jako prohlášení pro nového klienta a listinu„ loan application“, na kterou v žalobě odkazoval jako na smlouvu (či internetový formulář), tyto listiny však nejsou podepsané a ani z nich nevyplývá, že s nimi žalovaná vyslovila souhlas jiným způsobem. Jiné důkazy v tomto směru předloženy nebyly. Uzavření smlouvy o úvěru nemůže prokazovat pouze to, že [právnická osoba] [příjmení] vystavila žalované fakturu. Soud nemá za prokázané ani to, že žalovaná obdržela od [právnická osoba] [příjmení] částku 4 000 Kč. Žalobce sice předložil potvrzení o platbě, na kterém je zachycena platba z účtu [právnická osoba] [příjmení] ve výši 4 000 Kč ze dne [datum], toto potvrzení ani jiný důkaz však neprokazují, že účet, na který byla platba zaslána, patřil žalované. Konečně soud nemá za prokázané, že tvrzená pohledávka byla postoupena žalobci. Žalobce předložil smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] mezi [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. a žalobcem, jejímž předmětem mělo být postoupení pohledávek. V této smlouvě však pohledávka za žalovanou není uvedena, smlouva odkazuje na přílohu [číslo] která předložena nebyla. Dále bylo předloženo oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], ve kterém se uvádí, že [právnická osoba] [příjmení] uzavřela s žalobcem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla postoupena pohledávka za žalovanou ze„ smlouvy o úvěru“. Autorem textu má být [právnická osoba] [příjmení], oznámení však není nikým podepsané ani není uvedeno, kdo za společnost má toto oznámení činit. Je v něm uvedena pouze kontaktní osoba ze [právnická osoba], kterou měl žalobce pověřit vymáháním pohledávky. Text oznámení dle názoru soudu spíše naznačuje, že jej zpracovala vymáhací společnost, nikoliv původní věřitel. Každopádně již jen vzhledem k absenci podpisu a neuvedení jednající osoby soud nemá za prokázané, že toto oznámení skutečně učinila [právnická osoba] [příjmení]. Tedy ani tato listina postoupení žalobci neprokazuje. Zde soud pro úplnost uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k jednání, soud jej nemohl vyzvat k předložení důkazů k prokázání výše uvedených skutečností a poučit jej o následcích neunesení důkazního břemene. Toto poučení se poskytuje zásadně na jednání (§ 118a odst. 3 občanského soudního řádu), neúčast žalobce na jednání tak jde k jeho tíži; není to důvodem pro odročení jednání. Na základě výše uvedeného soudu nezbylo než konstatovat, že žaloba není důvodná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 občanského soudního řádu), tedy může vycházet pouze z toho, co bylo v řízení prokázáno. Žalobce neprokázal svá tvrzení, především neprokázal, že je ve věci aktivně legitimován, tj. že je oprávněn domáhat se zaplacení žalované pohledávky. Nebylo prokázáno, že došlo k postoupení tvrzené pohledávky na žalobce dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Proto soud žalobu pro neunesení důkazního břemene v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byla úspěšná žalovaná, měla by proto vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však v řízení náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.