22 C 113/2021-44 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně tento nárok odůvodnila tím, že s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO], smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 3 000 Kč, kterou převedla dne 25. 6. 2014 na účet žalovaného a žalovaný se jej zavázal splatit do určeného data i s poplatkem za jeho poskytnutí (úrokem), což neučinil, a to přes zaslání výzvy k zaplacení. Žalovaný byl informován o postoupení pohledávky žalobkyni. Alternativně odůvodnila žalobkyně svůj nárok tak, že posoudí-li soud uzavřenou smlouvu jako imperfektní, žádá o vrácení poskytnuté platby jako bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. 3. Žalovaný zůstal po celou dobu neaktivní a k jednání se nedostavil. K nařízenému jednání se nedostavila ani žalobkyně a vzdala se tak dobrodiní poučení o nedostatcích svých žalobních tvrzení a jejich doložení. 4. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaný elektronicky jednal s právní předchůdkyní žalobkyně o uzavření smlouvy, když na základě těchto jednání byla žalovanému poskytnuta částka 3 000 Kč, která byla dne 25. 6. 2014 připsána na účet žalovaného z účtu právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žaloba s informacemi o postoupení pohledávky a povinností k zaplacení byla žalovanému doručena 22. 7. 2021. 5. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že s žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, resp. smlouva o zápůjčce, a to v předloženém znění, tak v této části se žalobkyni svá tvrzení prokázat nepodařilo. V žalobkyní navržených a soudem provedených listinných důkazech je sice obsažen text obsahově odpovídající tvrzením žalobkyně, z těchto listin však nevyplývá, že by tyto byly žalovanému známy a jím písemně akceptovány, resp. že by na nich, případně na jiném akceptačním písemném projevu vůle žalované, byl připojen např. jeho elektronický podpis (§ 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Za této situace soud uzavřel, že z těchto listin nelze zjistit, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným skutečně byla uzavřena smlouva ve znění předloženém žalobkyní. Stejně tak žalobkyně neprokázala, že by žalovanému před podáním žaloby oznámila postoupení pohledávky z právní předchůdkyně, resp. že by ta žalovanému oznámila postoupení pohledávky, a dále že by žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k zaplacení žalované částky. Z tohoto důvodu žalobkyně neunesla svá břemena tvrdit a prokazovat skutečnosti rozhodné pro soudní rozhodnutí, kterýžto stav mohl být zvrácen po poučení soudu poskytnutém při jednání dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobkyně se však k jednání soudu po včasné omluvě nedostavila, čímž naprosto rezignovala na dobrodiní soudem poskytovaných poučení, a jde proto jen k její tíži, že jí příslušná poučení poskytnuta být nemohla. 6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 o. z.). Vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Ochuzenou (žalobkyní) byla bez právního důvodu přenechána obohacenému (žalovanému) věc určená podle druhu (částka 3 000 Kč), k jejímuž vrácení byl žalovaný vyzván (§ 1958 o. z.) s doručením žaloby dne 22. 7. 2021 a přesto věc nevrátil, resp. ničeho takového netvrdil ani neprokázal. Smlouvou o postoupení pohledávek byla tato pohledávka postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 3 000 Kč. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal v řízení úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení, neboť ta neprokázala, že by nejméně 7 dní před podáním žaloby žalovaného vyzvala k zaplacení výzvou k plnění. 9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.