22 C 117/2021-35 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně tento nárok odůvodnila tím, že s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, přes webové rozhraní [webová adresa], uzavřela dne 25. 5. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 4 000 Kč, kterou převedla na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 27. 5. 2018 a žalovaný se jej zavázal splatit do určeného data 26. 6. 2018 i s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši ve výši 1 300 Kč, což neučinil, a to přes zaslání výzvy k zaplacení. Žalovaný ke dni podání žaloby na svůj dluh uhradil 6 000 Kč, kterou žalobkyně započetla na účelně vynaložené náklady (písemné upomínky), smluvní poplatek, poplatek za poskytnutí zápůjčky, a část na jistinu. 3. Žalovaný zůstal po celou dobu neaktivní a k jednání se nedostavil. K nařízenému jednání se nedostavila ani žalobkyně a vzdala se tak dobrodiní poučení o nedostatcích svých žalobních tvrzení a jejich doložení. 4. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaný elektronicky jednal žalobkyní o uzavření smlouvy, když na základě těchto jednání byla žalovanému poskytnuta částka 4 000 Kč, která byla připsána na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 28. 5. 2018. Žalobkyně vyzvala žalovaného k jejímu vrácení výzvou ze dne 20. 4. 2020 ve lhůtě tří dnů o jejího doručení, tedy do dne 24. 4. 2020. 5. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že s žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, resp. smlouva o zápůjčce, a to v předloženém znění, anebo že by žalobkyně vynaložila nějaké náklady na uplatnění žalované pohledávky, jiné než náklady v tohoto řízení, tak v této části se žalobkyni svá tvrzení prokázat nepodařilo. V žalobkyní navržených a soudem provedených listinných důkazech je sice obsažen text obsahově odpovídající tvrzením žalobkyně, z těchto listin však nevyplývá, že by tyto byly žalovanému známy a jím písemně akceptovány, resp. že by na nich, případně na jiném akceptačním písemném projevu vůle žalované, byl připojen např. jeho elektronický podpis (§ 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a z předložených výzev – pokusů o smír zase není zřejmé, že by byly žalovanému předloženy, anebo jaké náklady na ně žalobkyně vynaložila. Za této situace soud uzavřel, že z těchto listin nelze zjistit, že by mezi žalobkyní a žalovaným skutečně byla uzavřena smlouva ve znění předloženém žalobkyní, anebo že by žalobkyně vynaložila nějaké náklady na uplatnění žalované pohledávky, jiné než náklady v tohoto řízení. Z tohoto důvodu žalobkyně neunesla svá břemena tvrdit a prokazovat skutečnosti rozhodné pro soudní rozhodnutí, kterýžto stav mohl být zvrácen po poučení soudu poskytnutém při jednání dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobkyně se však k jednání soudu po včasné omluvě nedostavila, čímž naprosto rezignovala na dobrodiní soudem poskytovaných poučení, a jde proto jen k její tíži, že jí příslušná poučení poskytnuta být nemohla. 6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 o. z.). Vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Ochuzenou (žalobkyní) byla bez právního důvodu přenechána obohacenému (žalovanému) věc určená podle druhu (částka 4 000 Kč, před zápočty provedenými žalobkyní), k jejímuž vrácení byl žalovaný vyzván (§ 1958 o. z.) výzvou ze dne 20. 4. 2020. Žalovaný na žalovanou pohledávku před podáním žaloby zaplatil 6 000 Kč, jak uvedla žalobkyně ve své žalobě, což převyšuje nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, a proto soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, když ve věci úspěšnému žalovanému zjevně žádné náklady řízení nevznikly.