22 C 404/2021-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řádu (dále jen „o. s. ř.“). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 140 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dne 14. 3. 2020 v době od 19,10 hodin do 19,40 hodin v [obec], ulici [ulice] při cestě od zastávky [příjmení] [příjmení] směrem k ulici [ulice], verbálně a fyzicky napadl svoji partnerku, poškozenou [jméno] [příjmení], narozenou [datum], která byla v dané době ve 24. týdnu těhotenstvím, a to tím způsobem, že jí vulgárně nadával, dále ji udeřil dlaní do oblasti hlavy a tahal za vlasy, přičemž poškozené vyhrožoval. Zranění poškozené si vyžádalo lékařské ošetření, když poškozená byla ošetřena Zdravotnickou záchrannou službou Ústeckého kraje, dále v Masarykově nemocnici v [obec] a MUDr. [jméno] [příjmení] (gynekologie). Náklady na ošetření činily částku ve výši 6 140 Kč, přičemž tyto náklady nesla žalobkyně, neboť poškozená byla v době ošetření u žalobkyně pojištěna. Žalovaný byl pro spáchání výše uvedeného skutku uznán vinným ze spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, a to rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] ze dne 24. 9. 2020, kterým byl žalovaný zároveň odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Rozsudek nabyl právní moci dnem 25. 9. 2020 a je vykonatelný. Jelikož žalobkyně uhradila náklady na ošetření poškozené, má právo na náhradu těchto nákladů od žalovaného. Přestože byl žalovaný žalobkyní k úhradě dluhu vyzván, ničeho dosud neuhradil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný dne 14. 3. 2020 verbálně a fyzicky napadl poškozenou [jméno] [příjmení], které způsobil zranění, pročež jí muselo být poskytnuto lékařské ošetření Zdravotnickou záchrannou službou Ústeckého kraje, dále v Masarykově nemocnici v [obec] a MUDr. [jméno] [příjmení], gynekoložkou (rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] ze dne 24. 9. 2020, hlášení úrazu ze dne 14. 3. 2020). Žalovaný byl uvedeným rozsudkem zdejšího soudu pravomocně uznán vinným za spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 14. 3. 2020 verbálně a fyzicky napadl poškozenou [jméno] [příjmení], které způsobil zranění. Jednotlivé zdravotnické výkony poskytnuté poškozené [jméno] [příjmení] při lékařském ošetření po napadení žalovaným byly vyúčtovány žalobkyni jakožto pojistiteli z veřejného zdravotního pojištění (hlášení úrazu ze dne 14. 3. 2020, doklad k vyčíslení regresní pohledávky z hrazených nákladů na zdravotní služby k regresnímu případu [číslo jednací] ze dne 15. 6. 2020). Náklady za lékařské ošetření, které byly vyčísleny v celkové výši 6 140 Kč, žalobkyně uhradila, a to dne 24. 4. 2000 Zdravotnické záchranné službě Ústeckého kraje částku 1 610,65 Kč, dne 14. 5. 2020 MUDr. [jméno] [příjmení] částku 3 907,31 Kč a dne 23. 4. 2020 provozovateli lékařského zařízení - Krajské zdravotní a. s . částku 621,86 Kč (doklad k vyčíslení regresní pohledávky z hrazených nákladů na zdravotní služby k regresnímu případu [číslo jednací] ze dne 15. 6. 2020). Výzvou ze dne 7. 12. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši 6 140 Kč – nákladů za ošetření poškozené, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy (výzva ze dne 7. 12. 2020). Výzva byla žalovanému odeslána dne 7. 12. 2020 (kopie obálky). Žalovaný do dne podání žaloby ničeho neuhradil. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalobkyně jako zdravotní pojišťovna uhradila náklady ve výši 6 140 Kč za služby (výkony/ lékařské ošetření), které byly poskytnuty jejímu pojištěnci v důsledku protiprávního jednání žalovaného, který pojištěnce fyzicky napadl a způsobil mu zranění. Žalovaný je tak v souladu s § 55 odst. zákona č. 47/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, povinen tyto náklady na výzvu žalobkyně zaplatit. Výzva byla žalovanému odeslána dne 7. 12. 2020 a byla mu doručena dne 10. 12. 2020 (§ 573 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.”, srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2926/2009), tedy dluh se stal splatným dne 9. 1. 2021 (30. den po doručení výzvy). Následující den (10. 1. 2021) se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, byla žaloba shledána důvodnou a soud proto s odkazem na citovaná zákonná ustanovení žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů na ošetření poškozené, včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za období po splatnosti uvedené pohledávky do jejího zaplacení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 8. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.