29 C 376/2020-31 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 2 306,93 Kč s úrokem z prodlení z částky 2 160,01 Kč od [datum] do zaplacení, jako dlužných plateb za nesplacený spotřebitelský úvěr a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní dne [datum] úvěrovou smlouvu, na jejímž základě mu byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 13 020 Kč pro čerpání jako první čerpání z úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet, a to v 24 měsíčních splátkách, každou ve výši 651 Kč vždy k 17. dni v měsíci. Jelikož žalovaný své závazky ze smlouvy porušil, když řádně a včas neplnil, byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu. Žalovaný byl opakovaně vyzývána ke splnění svého závazku, naposledy dopisem ze dne [datum]. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobce s tímto souhlasil a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že žalovaný dne [datum] uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 13 020 Kč pro čerpání jako první čerpání z úvěrového rámce (zprostředkovatel úvěru byla [právnická osoba], předmětem úvěru byla tzv. černá technika). Úvěr byl žalovaný povinen splácet v 24 pravidelných měsíčních splátkách, kdy výše měsíční splátky byl stanoven na 651 Kč. Žalovaný však nehradil řádně a včas, dne [datum] byl proto žalovanému zaslán dopis, kterým žalobkyně pro porušení smluvních podmínek odstoupila od smlouvy a celá dlužná částka byla učiněna splatnou s účinností k [datum]. Žalobkyně měla dle smluvních podmínek nárok na 3 460,93 Kč jako dlužných splátek úvěru zahrnujících jistinu, pojistné ve výši 10 Kč, částky ve výši 33,56 Kč jako smluvní pokuty a úroky ve výši 146,92 Kč. Žalovaný po splatnosti úvěru hradil částku ve výši 1 154 Kč, tudíž žalobkyni dluží částku ve výši 2 306,93 Kč. 4. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně je co do dlužné částky jistiny úvěru i příslušenství důvodný a podložený příslušnými důkazy. Při rozhodnutí věci vycházel soud zejména z listinných důkazů, tj. úvěrové smlouvy, úvěrových podmínek, oznámení o odstoupení od smlouvy, upomínky a dalších listinných důkazů. 5. Věc právně posoudil (úvěr) podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) a pokud jde o příslušenství pohledávky, dle § 2048 a násl. OZ, § 1970 OZ a § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 6. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 odst. 1 OZ platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle § 2048 odst. 1 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 9. Podle § 1970 obč. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 142 odst. 1 občanského soudního (dále jen o. s. ř.) řádu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, jejichž výše se skládá z žalobkyní zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrada nákladů ve výši 2x 100 Kč režijního paušálu dle vyhlášky 177/1996 Sb., hotové výdaje byly žalobkyni přiznány dle výše uvedeného, celkem náklady řízení činí částku 600 Kč. 11. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám žalobkyně. 12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.