29 C 377/2021-44 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 20 930 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobkyně návrh odůvodnila tím, že má vůči žalované nárok na náhradu nákladů za poskytnutí pojistného plnění, které bylo vyplaceno poškozenému v důsledku dopravní nehody způsobené žalovaným, vozidlem [typ vozidla] [anonymizována dvě slova], [registrační značka], jehož je vlastníkem a provozovatelem, na základě, které způsobil poškozenému škodu ve výši 20 930 Kč a od nehody ujel. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný ničeho neuhradil, zůstává žalobkyni dlužen částku ve výši 20 930 Kč s příslušenstvím. 2. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že žalovaný dne [datum] způsobil vozidlem [typ vozidla] [anonymizována dvě slova], [registrační značka], jehož je vlastníkem a provozovatelem, dopravní nehodu, při které vznikla škoda ve výši 20 930 Kč na majetku poškozeného. Žalobkyně vyplatila poškozenému částku ve shora uvedené výši. Tato částka byla žalobkyní vůči žalované uplatněna ve výzvě k zaplacení náhrady plnění ze dne [datum]. Žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil. Soud při dokazování vycházel zejména ze záznamu o nehodě, potvrzení o účasti na dopravní nehodě, faktury, příkazu k platbě, pojistné smlouvy a dalších listinných důkazů. 3. S ohledem na výše uvedené soud shledal, že nárok žalobkyně je důvodný. Žalovaný způsobil škodu (dopravní nehodu), od které ujel, proto podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, platí, že„ pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.“. Výplatou plnění pak vzniklo žalobkyni vůči žalovanému jako řidiči, který za škodu odpovídá, právo na náhradu toho, co na náhradu škody plnila, včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu. Žalobkyně takto uhradila náhradu škody a náklady na zpracování škodné události celkem ve výši 20 930 Kč, a to dne [datum] osobě poškozené. Následně vyzvala žalovaného k zaplacení této částky nejpozději do [datum]. Od následujícího dne po marném uplynutí lhůty k plnění je žalovaný v prodlení s placením a je povinen z dlužné částky hradit také úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Po právní stránce má soud za to, že byly naplněny podmínky na náhradu regresního nároku žalobkyně v požadované výši vůči žalovanému. Soud žalobkyni vyhověl, přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení (výrok I.). 4. Soud doplňuje, že právo žalobkyně na tzv. postih (regres) není nárokem na náhradu škody, proto jeho vznik nelze odvozovat od škodní události, nýbrž až od okamžiku, kdy bylo poskytnuto plnění. Právo pojišťovny vůči pojištěnému či osobě bez pojištění odpovědnosti (resp. v daném případě žalovanému jako řidiči, který od nehody ujel) na náhradu částek, které zaplatila poškozenému z titulu zákonného pojištění odpovědnosti, se promlčuje v obecné tříleté promlčecí době, jejíž běh počíná následující den po dni, kdy bylo plněno poškozenému (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1468/2007, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 7226). Na žalovaného byl sice prohlášen úpadek dne [datum] a povoleno oddlužení ([insolvenční spisová značka]), nárok na úhradu žalovaného nároku však žalobkyni vznikl až dne [datum], tj. po poskytnutí plnění, tedy až po prohlášení úpadku. Tedy ani insolvence žalovaného nebránila soudu, aby soud nárok žalobkyni přiznal. 5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 969,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 838 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 930 Kč sestávající z částky 1 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 720 Kč ve výši 1 411,20 Kč. 7. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 8. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.