29 C 412/2020-37 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 8 178 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní prostřednictvím internetových stránek [anonymizováno] uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě půjčila a poskytla žalobkyně žalované částku ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala předmětnou částku vrátit spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí úvěru ve výši 1 828 Kč do [datum], což neučinila. 2. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku ve výši 6 828 Kč, zahrnující půjčenou částku a dále poplatek za zpracování žádosti a poskytnutí půjčky ve výši 1 828 Kč, nejpozději do dne [datum]. Žalobkyně žalované uvedenou částku zaslala bankovním převodem. Žalovaná však porušila své smluvní povinnosti, když ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradila, čímž se ocitla v prodlení. Žalované vznikl vůči žalobkyni dluh ve výši 8 178 Kč (jistina 5 000 Kč, poplatek za úvěr ve výši 1 828, smluvní pokuta ve výši 1 350 Kč) spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 368,95 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 %. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně neuhradila. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 4. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně je důvodný a podložený příslušnými důkazy. 5. Při právním posouzení soud vycházel zejména z příslušných ustanovení občanského zákoníku, zejména § 2395 a následující občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. upravujících úvěrovou smlouvu. Věc soud právně posoudil podle § 2395 a následující občanského zákoníku dle smlouvy o úvěru (dle smlouvy podepsané elektronicky), pokud jde o příslušenství pohledávky, § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Podle § 2395 obč. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. S ohledem na vše výše uvedené soud shledal, že pokud jde o nárok žalobkyně, odpovídá výši dluhu tak, jak žalované vznikl dle výše uvedeného. V tomto směru byl nárok žalobkyně shledán po právu a soud ho žalobkyni výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku přiznal, včetně odpovídajícího příslušenství. 7. Podle § 1970 obč. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Zákonný úrok z prodlení tak byl žalobci přiznán dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 178 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. Soud žalobci přiznal odměnu dle § 14b AT (žaloba na ustáleném vzoru), když jinou odměnu již nepovažoval za přiměřenou složitosti věci a hodnotě dlužné částky. 11. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.