29 C 466/2021-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky 3 036 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný s žalobcem uzavřel smlouvu o přepravě osob tím, že nastoupil do vozidla MHD provozovaného žalobcem. Po započetí přepravy se žalovaný na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, a vznikla mu tak povinnost zaplatit žalobci vždy vedle jízdného ve výši 18 Kč i přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč. Žalovaný však přes zaslanou výzvu částku nezaplatil. Úrok z prodlení žalobce požadoval od prvého dne prodlení do zaplacení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 2. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že žalovaný dne [datum] v [anonymizováno], [datum] v [anonymizováno], cestoval prostředkem městské hromadné dopravy (vozidlem [číslo]) provozovaným žalobcem a na výzvu pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobci vždy jízdné ve výši 18 Kč a dále přirážku jízdného ve výši 1.500 Kč. Dlužné jízdné s přirážkou bylo splatné nejpozději do 15 dnů ode dne sepsání zápisu o přepravní kontrole (ten byl sepsán v den předmětné jízdy) s tím, že cestující je povinen zaplatit jízdné a přirážku jízdného, kterou stanoví dopravce v přepravních podmínkách a nesmí přesáhnout 1.500 Kč (§ 18a odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě). Žalovaný však dlužné jízdné s přirážkou nezaplatil, ačkoli mu byla žalobcem zaslána výzva k plnění. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 2x dlužné jízdné (viz výše) a přirážku jízdného (viz výše). Do prodlení se zaplacením jízdného a přirážky k němu se žalovaný dostal v den dle žaloby a od tohoto dne byl žalobce oprávněn požadovat zaplacení úroku z prodlení z každé jistiny v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení dle nařízení z dlužné částky od prvního dne prodlení až do zaplacení. Při rozhodnutí věci vycházel soud zejména z listinných důkazů, tj. ze zápisu o přepravní kontrole, smluvních přepravních podmínek, poštovního podacího archu, výzvy k plnění a dalších listin založených ve spise. 3. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, jejichž výše se skládá z žalobcem zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrada nákladů ve výši 2x 100 Kč režijního paušálu dle vyhl. 254/2015 Sb., celkem náklady řízení činí částku 600 Kč. 4. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.