29 C 506/2021-39 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení v žalobě uvedených částek za čerpání úvěru dle spotřebitelské úvěrové smlouvy v celkové částce ve výši 7 104 Kč, dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] spotřebitelský úvěr, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč s datem splatnosti [datum]. Žalovaný dlužnou částku v termínu neuhradil a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení jistiny ve výši 3 000 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 900 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč. Žalobkyně, jako poskytovatel půjčky, dle žaloby splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání. Provedeným dokazováním soud prokázal, že žalovaný uzavřel s žalobkyní elektronicky úvěrovou smlouvu, jak je výše uvedeno, a dále to, že úvěr dle žalobkyní předložených výpisů z účtu také čerpal, avšak v rozsahu uvedeném v žalobě neuhradil. Žalovaný se zavázal v úvěrové smlouvě k tomu, že čerpaný úvěr bude splacen do [datum]. Žalovaná však dlužnou částku neuhradil. 4. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně je důvodný a podložený příslušnými důkazy co do částky 7 100 Kč, tj. jistina úvěru 3 000 Kč, náklady na upomínání ve výši 2 600 Kč (poplatek za upomínky 450 Kč, 650 Kč a náklady vymáhání inkasní agenturou sjednané v čl. 7 smlouvy ve výši 1 500 Kč) a část poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč (k tomu viz dále). Soud ve věci vycházel z provedených důkazů, zejména z návrhu na uzavření smlouvy, smlouvy o úvěru, výpisů z účtu, výzvy k úhradě, všeobecných podmínek a dalších důkazů založených ve spise. Při právním posouzení soud vycházel zejména z příslušných ustanovení občanského zákoníku, zejména § 2395 a následující obchodního zákoníku č. 351/2013 Sb. upravujících úvěrovou smlouvu. 5. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně co do částky 900 Kč (smluvní pokuty) zpět. Soud ohledně této částky řízení zastavil. 6. Dále soud žalobu co do částky ve výši 1 704 Kč (část poplatku za poskytnutí úvěru) zamítl. Soud se v dané věci domnívá, že částka poplatku ve výši 1 704 Kč (resp. celá částka 3 204 Kč) je dle obsahu sankcí za nesplácení úvěru řádně a včas, tedy dle obsahu smluvní pokutou ve smyslu § 2048 obč.z. (byť je ve smlouvě uvedena jako součást celkové částky poplatku pro případ, že dluh nebude splácen řádně a včas, když ve smlouvě je současně uvedeno, že poplatek za poskytnutí úvěru je při řádném splácení dluhu (tj.„ po slevě“) 744 Kč, proto tato další ve výši 1704 Kč částka nemohla být jako poplatek za posouzení úvěru posouzena a byla posouzena jako smluvní pokuta; tato částka je dle obsahu byla pokutou, tj. jde o částku, kterou je dlužník povinen platiti pro případ porušení smluvené povinnosti, tj. ve smyslu § 2048 obč.z.). S ohledem na skutečnost, že výše této částky jako smluvní pokuty převyšuje limit dle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. (polovina jistiny činí 1 500 Kč a taková částka již byla z tohoto poplatku žalobci výše přiznána), nezbylo soudu, než takový nárok zamítnout. 7. Věc soud právně posoudil podle § 2395 an. občanského zákoníku jako smlouvu o úvěru, smluvní pokutu dle § 2048 občanského zákoníku, pokud jde o příslušenství pohledávky, dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 8. Podle § 142 odst. 1 občanského soudního (dále jen o. s. ř.) řádu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 9. Žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, jejichž výše se skládá z žalobkyní zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Míra úspěchu po odečtení neúspěchu ve věci však činila 46,33 % (žalováno 9 704 Kč, úspěch 7 100 Kč) ve smyslu § 142 o.s.ř. Celkovou částku nákladů řízení 400 Kč pak soud s ohledem na poměrný úspěch pokrátil x 46,33 % dle výše uvedeného na částku 185 Kč po zaokrouhlení, kterou jako náhradu nákladů řízení žalobci výrokem III. rozsudku přiznal. 10. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám žalobkyně. Pokud žalobkyně zástupce nemá, hradí se přímo žalobkyni. 11. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.