30 C 484/2020-29 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 4.000 Kč s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byly mj. Všeobecné podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Jelikož žalovaná závazky z této smlouvy plynoucí nehradila řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně od uzavřené smlouvy odstoupila. V důsledku této skutečnosti byla žalovaná povinna vrátit právní předchůdkyni žalobkyni poskytnutá (dvě) přijímací zařízení, tj. modem a set-top box. Vzhledem k tomu, že žalovaná tato zařízení nevrátila, vznikla jí povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 4.000 Kč (2 x 2.000 Kč) za nevrácená zařízení. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaná, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, na dlužnou částku ničeho neuhradila. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 4.000 Kč a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byly mj. i Všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací právní předchůdkyně žalobkyně (dále jen„ všeobecné podmínky“), ve kterých je v bodě 7.6. ve spojení s bodem 7.4. uvedeno, že je nutné, aby klient (žalovaná) do 14 dnů od ukončení smlouvy vrátil právní předchůdkyni žalobkyně pronajaté přijímací zařízení. Pokud tak neučiní, je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna si za to naúčtovat smluvní pokutu. Přímo ve smlouvě pak bylo sjednáno, že účastník (žalovaná) se zavazuje zaplatit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku. Dle ceníku smluvní pokuta činí 2.000 Kč za každé přijímací zařízení, které není vráceno včas a v pořádku. Žalovaná ve smlouvě výslovně prohlásila, že se seznámila s ceníkem právní předchůdkyně žalobkyně i všeobecnými podmínkami. Dne [datum] žalovaná převzala modem a set-top box. Tato skutečnost je patrná ze zakázkového listu ze dne [datum] – viz naplánované úkony a čárové kódy. Jelikož žalovaná povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnila řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto písemností ze dne [datum] od uzavřené smlouvy odstoupila, čímž žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutá přijímací zařízení, a to nejpozději do 14 dnů ode dne skončení smlouvy, když právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou současně upozornila na skutečnost, že pokud zařízení ve stanovené lhůtě nevrátí, může jí být naúčtována smluvní pokuta. Žalovaná poskytnutá přijímací zařízení doposud nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla následně smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. 5. V návaznosti na uvedené lze uzavřít, že žalovaná dosud žalobkyni dosud dvě poskytnutá přijímací zařízení. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky řízení byla platně v písemné formě uzavřena dle § 63 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za použití § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), s tím, že část smlouvy byla určena odkazem na všeobecné podmínky právní předchůdkyně žalobkyně (§ 1751 odst. 1 NOZ), smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti. Žalovaná byla na základě této smlouvy, a to po jejím skončení, k čemuž došlo v důsledku toho, že žalovaná povinnosti z této smlouvy plynoucí neplnila řádně a včas, povinna právní předchůdkyni žalobkyně vrátit ve lhůtě 14 dnů poskytnutá přijímací zařízení. Žalovaná ovšem po skočení smlouvy, když právní předchůdkyně žalobkyně od ní řádně odstoupila, právní předchůdkyni žalobkyně dvě poskytnutá přijímací zařízení nevrátila. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo důvodné právo naúčtovat žalované smluvní pokutu ve výši 2.000 Kč za každé nevrácené zařízení, tj. 2 x 2.000 Kč = 4.000 Kč Smluvní pokuta byla ve smlouvě platně sjednána dle § 2048 a násl. NOZ, když její výše byla určena v ceníku právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná, ač byla vyzvána, smluvní pokutu ve výši 4.000 Kč nezaplatila. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni z právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávky (§ 1879 NOZ). 8. S ohledem na výše soud výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4.000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. Pro úplnost soud dodává, že nepřehlédl, že žalobkyně podala proti nákladovému výroku elektronického platebního rozkazu odvolání. Soud ovšem žalobkyni za tento úkon právní služby nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť se oproti žalobkyni, a to i navzdory rozhodnutí Krajského soudu v [obec], s kterým se soud neztotožňuje, domnívá, že předmětná žaloba představuje přímo ukázkový prototyp formulářové žaloby, když nelze jinak, než aplikovat § 14b a.t. Skutečnosti, které Krajský soud v [obec] zjistil z předloženého spisu soudu prvního stupně přesně vystihují podstatu žalob, které žalobkyně podává. Žaloby jsou identické, když se tam toliko mění údaje, kdy byla uzavřena dotyčný smlouva, kdy bylo převzato zařízení, kdy bylo od smlouvy odstoupeno, a kdy byl žalovaný (žalovaná) vyzván k zaplacení smluvní pokuty za nevrácené zařízení. Soud má na podkladě těchto skutečností za to, že právě tyto skutečnosti činí žalobní návrhy žalobkyně skutkově a právně totožné s jejími jinými věci, a proto se tedy jedná o věci, které jsou ze strany žalobkyně opakovaně uplatňovány v soudním řízení. Ve světle těchto okolností musí soud jako zcela nedůvodnou a lichou odmítnout argumentaci žalobkyně předestřenou v odvolání pod bodem [anonymizováno]. Soud nemíní zpochybňovat, zda žalobkyně skutečně provádí veškeré tam zmíněné jednotlivé dílčí úkony – soud však dosti výrazným způsobem pochybuje, že právě tento konkrétní typ žalobních návrhů opravdu vyžaduje tyto veškeré úkony. Nadto nelze přehlédnout, že i samotné odvolání žalobkyně je formulářového typu, a tudíž se stále opakujícího typu, když tam není uvedeno nic konkrétního ve vztahu k této posuzované věci, na základě čeho by soud mohl dovodit, že zrovna tato konkrétní žaloba by neměla být posuzována optikou § 14b a.t., a že se signifikantním způsobem odlišuje od ostatních žalob, v nichž žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty z důvodu nevrácení modemu či set-top boxu. Jsou tam toliko zmíněny obecné námitky a ty vskutku nemohou založit závěr, jenž by vylučoval aplikaci § 14b a.t. 11. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.