33 C 355/2021-26 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit (žalobkyni částku 8 859,93 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [název] [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) se žalovaným uzavřel účastnickou smlouvu [číslo] na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal za tyto služby platit ceny dle vyúčtování. Žalobkyně žalovanému v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami umožnila objednat si prostřednictvím sítě od třetích subjektů služby, které nejsou službami elektronických komunikací v souladu s § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen„ ZEK“). Žalovaný své povinnosti porušil, když přestal hradit služby třetích stran a splátky za koncové zařízení dle vystavených vyúčtování [číslo]. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil. Žalovaná částka se skládá z poplatků za služby třetích stran za období od [datum] do [datum] ve výši 8 559,93 Kč a nákladů vymáhání v částce 300 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě účastníky provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 4. Dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovaným účastnickou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo poskytování základních a doplňkových služeb elektronických komunikací a dalších služeb, a to k telefonnímu číslu [číslo] žalovaný se zavázal za tyto služby platit sjednanou cenu. Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky právního předchůdce žalobkyně, přičemž podpisem žalovaný potvrdil, že se s nimi seznámil. Žalovaný byl oprávněn objednat si prostřednictvím sítě elektronických komunikací právního předchůdce žalobkyně určité zboží nebo službu poskytované smluvním partnerem právního předchůdce žalobkyně a byl povinen uhradit jejich cenu výhradně prostřednictvím právního předchůdce žalobkyně. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu. Za období od [datum] do [datum] právní předchůdce žalobkyně žalovanému vyúčtoval částku 8 559,93 Kč na službách třetích stran se splatností do [datum] (částka 100 Kč), respektive do [datum] (částka 8 459,93 Kč). Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací (dále jen„ Smlouva“) dle § 63 ZEK, jejíž nedílnou součástí byly mj. všeobecné podmínky právního předchůdce žalobkyně pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (§ 1751 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Žalovaný byl jako poukázaný vůči poskytovatelům služeb třetích stran, tedy poukazatelům, povinen plnit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně, jako poukazníka, neboť poskytovatelé služeb třetích stran umožnili právnímu předchůdci žalobkyně, aby platby od účastníků vybíral (§ 1939 o. z.). Žalovaný dlužné částky nezaplatil. Dnem následujícím po dni splatnosti se proto žalovaný ocitl v prodlení (§ 1970 o. z.), přičemž právnímu předchůdci žalobkyně od tohoto dne vzniklo právo požadovat úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a smluvní pokutu ve smluvené výši. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.). 6. Soud žalobu zamítl co do částky 300 Kč na nákladech spojených s vymáháním. Žalobkyně požadovala úhradu nákladů na mzdy zaměstnanců vypočtených na základě průměrné časové dotace na jednotlivé úkony právním předchůdcem žalobkyně. Náklady spojené s vymáháním dlužných částek lze jen obtížně vyčíslit. Ke krytí těchto nákladů lze však využít například transparentně (v jádru smlouvy) sjednané přiměřené smluvní pokuty nebo paušální náhrady nákladů nezastoupeného účastníka dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za sepis předžalobní výzvy. Právní předchůdce žalobkyně této možnosti nevyužil. Za této situace nelze vycházet z odhadu nákladů na mzdy zaměstnanců, když se navíc jedná o náklady fixní, které nelze přiřadit k jednotlivým pohledávkám. Z tohoto důvodu zřejmě též žalobkyně, respektive její právní předchůdce přistoupili k jejich paušalizaci. Soud proto žalobu v části 300 Kč na nákladech spojených s vymáháním zamítl. 7. Žalobkyně prokázala tvrzení obsažená v žalobě a uplatněný nárok na zaplacení služeb třetích stran z tvrzení žalobkyně vyplývá. Žalobu tak soud shledal v této části důvodnou, proto žalobě v rozsahu nároku na zaplacení služeb třetích stran vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná kromě nepatrné části předmětu řízení (částky 300 Kč), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 859,93 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta za sepis doplnění žaloby, neboť tvrzení obsažená v doplnění žaloby měla být obsažena přímo v žalobě tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění. Nejedná se tak o účelně vynaložené náklady.