34 C 358/2021-40 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) ve spojení s jejím doplněním ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na jejichž základě zajišťovala žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internet, a to do [datum], kdy byla smlouva ukončena. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou odměny za poskytování služeb, a proto žalobkyně dne [datum] omezila poskytování služeb v souladu s čl. 8 2. 1. všeobecných obchodních podmínek (dále jen„ VOP“). Upomínkou ze dne [datum] byla žalovanému poskytnuta dodatečná lhůta ke splnění dluhu, a to do [datum]. Vzhledem k tomu, že dluh nebyl uhrazen, žalobkyně od smlouvy ke dni [datum] odstoupila. Žalovaný byl povinen do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení ([název zařízení] [anonymizováno 5 slov]), který žalovaný převzal při uzavření smlouvy, což stvrdil svým podpisem. Žalovaný byl dne [datum] vyzván k vrácení zařízení do [datum]. Žalovaný zařízení nevrátil, proto má žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každé nevrácené zařízení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač byl soudem vyzván. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“). 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] v nichž se žalovaný zavázal za poskytované služby elektronických komunikací (televizní vysílání, internet) platit žalobkyni sjednanou cenu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 24 měsíců. Smlouva byla ukončena ke dni [datum], když žalovaný přes výzvu ze dne [datum] neuhradil cenu poskytovaných služeb. V rámci smlouvy si bylo dáno žalovanému do užívání technické zařízení [název zařízení] [anonymizováno 5 slov] Součástí smlouvy byly i zvláštní podmínky pro službu [název služby] [anonymizováno] [příjmení] [jméno], dle kterých byl žalovaný povinen po ukončení smlouvy vrátit technické zařízení ve lhůtě 10 dnů od ukončení smlouvy, avšak žalovaný technické zařízení nevrátil. Pro případ nevrácení technického zařízení byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za každé zařízení (bod I.II.). Žalovaný byl dopisem ze dne [datum] vyzván k vrácení zařízení do [datum]. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Mezi žalobkyní jako poskytovatelem služeb elektronických komunikací a žalovanou jako zákazníkem byla dle § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikací, uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí jsou i všeobecné podmínky. Mezi účastníky byla dále nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, na základě které žalobkyně přenechala žalovanému technické zařízení [název zařízení] [anonymizováno 5 slov] k dočasnému užívání a žalovaný se zavázal platit za to žalobkyni nájemné. Žalovaný byl povinen vrátit technické zařízení po skončení smluvního vztahu ve lhůtě 10 dnů od jeho ukončení (srov. § 2225 o. z.). Žalovaný porušil smluvní povinnost, když zařízení ve stanovené lhůtě nevrátil, a proto má žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každé nevrácené zařízení. Smluvní pokuta a její výše byla sjednána přímo ve smlouvě, za porušení konkrétní povinnosti, tudíž smluvní pokuta byla mezi účastníky sjednána v souladu s § 2048 o. z. Tím, že žalovaný neuhradil smluvní pokutu ve lhůtě určené ve výzvě, do [datum], ocitl se dnem následujícím po marném uplynutí této lhůty v prodlení a žalobkyně má dle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud, že žaloba je důvodná, a proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou pohledávku. 7. Lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Soud určil žalobkyni odměnu dle § 14b odst.1a 3 a.t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. 10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.