36 C 84/2021-16 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ o. s. ř.“). 2. Žalobkyně se žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne [datum] domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je na základě koncesní smlouvy uzavřené se [územní celek] (dále jen„ zadavatel“) ze dne [datum] (dále jen„ koncesní smlouva“) zmocněna k zajišťování odtahů vozidel z místních komunikací zadavatele z důvodu veřejného zájmu dle ust. § 19a odst. 1 a § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) nebo pokud vozidlo tvoří překážku provozu na pozemní komunikaci a o jeho odtažení rozhodl policista nebo strážník obecní policie dle ust. § 45 zákona č. 361/2000 Sb. Dále je dle koncesní smlouvy oprávněna k braní užitků z výnosu z nuceného odtahu vozidel. Zadavatel jako silniční správní úřad dne 27. 7. 2020 rozhodl o dočasném zákazu stání na místní komunikaci v ulici [ulice], a to z důvodu provádění blokového čištění komunikací. Ačkoliv na základě tohoto rozhodnutí byla komunikace označena příslušnou přenosnou dopravní značkou s informací o datu a hodině dočasného omezení, dne 8. 10. 2020, kdy bylo čištění ulice prováděno, v ulici [ulice] parkoval osobní automobil tov. zn. Mercedes, [registrační značka], jehož registrovaným provozovatelem je žalovaný, který rozhodnutí silničního správního úřadu nerespektoval, neboť vozidlo sám neodstranil ani neprokázal případné závažné důvody, které mu to znemožnily. Proto bylo vozidlo žalovaného odtaženo a poté v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4546/2009 po provedení čištění vráceno zpět na místo. Cenu za odtah stanoví nařízení [územní celek] [územní celek] [číslo] to konkrétně ve výši 4 000 za úplný odtah. O odtahu vozidla žalobkyně žalovaného písemně vyrozuměla oznámením ze dne 3. 12. 2020. Žalovaný však na tuto výzvy nereagoval a dlužnou částku žalobkyni dosud ani zčásti nezaplatil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný byl v rozhodné době provozovatelem osobního automobilu tov. zn. Mercedes, [registrační značka], který dne 8. 10. 2020 ponechal zaparkovaný v místech, na něž se vztahovalo rozhodnutím silničního správního úřadu stanovené dočasné omezení provozu (konkrétně zákaz stání) z důvodu čištění místní komunikace, jež se nachází na území zadavatele. Žalobkyně, na základě zmocnění zadavatelem v koncesní smlouvě, tento automobil odstranila (odtáhla) a po dokončení čištění ulice vozidlo vrátila na místo, ze kterého byl automobil odtažen, což žalovanému dne 3. 12. 2020 písemně oznámila a vyzvala ho k zaplacení ceny odtahu ve výši 4 000 Kč, avšak žalovaný jí požadované částky ani zčásti neuhradil. 6. Po právní stránce byla věc posouzena tak, že žalobkyně postupovala v souladu s ustanovením § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, jelikož odstranila silniční vozidlo, jehož provozovatelem byl žalovaný, z místní komunikace, na níž bylo z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání, přičemž je žalovaný povinen nahradit náklady s odstraněním vozidla spojené, tedy náklady na odtah automobilu ve výši 4 000 Kč. K jejich zaplacení žalobkyně žalovaného vyzvala a žalovaný jí je tak byl povinen zaplatit, což neučinil (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.). Do prodlení se zaplacením poplatku za odtah se žalovaný dostal v den uvedený v žalobě a od tohoto dne byl žalobce oprávněn požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení dle nařízení z dlužné částky od prvního dne prodlení až do zaplacení. 7. Soud tak shledal žalobu důvodnou a žalobě v celém rozsahu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst.1 ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhláškou č. 254/2015 Sb. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z částky 200 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 2 úkony á 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění a žaloba), když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech. 9. Požadované DPH soud žalobci nepřiznal, když pro takový postup jednak není opora v ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. a jednak paušální náhrada dle vyhl. č. 254/2015 Sb. nespadá pod předmět daně vymezený v ustanovení § 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 10. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).