8 C 128/2021-43 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 2. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému byl vystaven doklad na zaplacení částky 3 488 Kč, a žalovaný jej do 7 dnů lhůty splatnosti neuhradil. Na výzvu soudu své tvrzení doplnila v tom, že žalovaný byl ode dne [datum] do dne [datum] hospitalizován na záchytné stanici, a uvedený doklad byl vystaven za poskytnutou zdravotní péči neplacenou z veřejného zdravotního pojištění – dopravu a pobytr na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici. Žalovaný si doklad převzal a současně podpisem také uznal co do důvodu a výše svůj dluh. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, na kterou žalovaný nijak nereagoval. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den [datum]. K jednání se nedostavila žalobkyně, když se omluvila, ovšem nepožadovala odročení jednání, ani žalovaný, ačkoli má doručení řádně vykázáno, neomluvil se, ani nepožádal o odročení jednání. Soud proto věc projednal bez účasti žalobkyně a žalovaného ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř., a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti. 4. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] byl žalovaný hospitalizovaný u žalobkyně v zařízení na pracovišti [nemocnice] - [anonymizována dvě slova], a dne [datum] byl v [anonymizováno] propuštěn, přičemž mu byl dán vystaven doklad o platbě za pobyt na záchytné stanici ve výši 3 000 Kč a za dopravu ve výši 488 Kč, se splatností 7 dní, který žalovaný podepsal. Součástí dokladu je rovněž text, kterým žalovaný uznává vyúčtovanou cenu co do důvodu a výše. Žalovaný nezaplatil ničeho. Žalobkyně žalovaného k zaplacení vyzvala předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla zástupcem žalobkyně odeslána na poslední známou adresu žalovaného. Součástí dokladu ani propouštěcí zprávy nejsou žádné skutečnosti ohledně důvodů hospitalizace žalovaného na záchytné stanici. Žalobkyně takový doklad nepředložila ani na výzvu soudu a k jednání se nedostavila, proto nemohla být poučena dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. 5. Po právní stránce soud věc posoudil jako občanskoprávní vztah dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), jakož i ustanovení zákona o specifických zdravotních službách (zákon č. 373/2011 Sb., ve znění účinném ke dni poskytnutí péče – dále jen ZSZS). Ust. § 89b ZSZS stanoví podmínky, za nichž je možné umístit do záchytné stanice. Od splnění těchto podmínek se odvíjí právo poskytovatele záchytné služby na úhradu nákladů za poskytnuté služby a dopravu do záchytné stanice (§ 89e odst. 1 ZSZS). Především jde o podmínku, kdy osoba je dle vyšetření pod vlivem alkoholu či jné návykové látky, a ohrožuje sebe příp. jiné osoby, a rozhodne o tom určený lékař záchytné služby (§ 89b odst. 1, 2, 3 ZSZS). Žalobkyně však neprokázala, že taková skutečnost nastala. Původně svůj nárok založila na tvrzení, že žalovanému byl vydán doklad k zaplacení, který nezaplatil. Po výzvě soudu sice doplnila skutková tvrzení o skutečnost, že žalovaný byl hospitalizován na záchytné stanici, ovšem dále se omezila na tvrzení, že dluh žalobkyně žalovaný uznal. Soud nemohl osobně vyzvat a poučit žalobkyni o nedostatečně splněné povinnosti tvrzení a důkazní dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se žalovaná dobrovolně vzdala tohoto práva svou neúčastí na jednání soudu. Soud se neztotožňuje s tvrzením žalobkyně, že žalovaný dluh uznal ve smyslu § 2053 o.z., když hodnotí jednání žalovaného, kterým uznal svůj dluh, jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 o.z.). Podepsání uznání dluhu, které je součástí vyúčtování pobytu na záchytné stanici, a kterým v podstatě poskytovatel služeb záchytné stanice podmiňuje propuštění žalovaného z (principiálně) nedobrovolného pobytu na záchytné stanici, se jeví jako individuálně nespravedlivé, a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Žalobkyně proto neprokázala svůj nárok, a soud z uvedených důvodů žalobu zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (jinak jen „o.s.ř.”), když v řízení byl plně úspěšný žalovaný, ovšem ze spisu se nepodává, že by mu jakékoli náklady vznikly.