8 C 139/2021-21 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky shora uvedené s příslušenstvím s tím, že žalovaný nezaplatil cenu za elektřinu, již v období od 18. 4. 2019 do 17. 2. 2020 odebíral od žalobkyně na základě mezi nimi uzavřené smlouvy. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. Soud má žalobkyní tvrzené skutečnosti za prokázané. Žalobkyně se dne 1. 3. 2019 dohodla s žalovaným ve smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny na podmínkách dodávek elektřiny do bytu žalovaného na adrese [adresa žalovaného], (zjištěno ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny). Žalovaný na to elektřinu odebíral mj. v období od 18. 4. 2019 do 17. 2. 2020, za což měl do 12. 3. 2020 doplatit částku 27 969 Kč (zjištěno z faktury č. 4101651166). O pravosti a pravdivosti předložených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Důkazy jednoznačně vedou k prokázání tvrzení žalobkyně. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně dodávala na základě smlouvy žalovanému elektřinu do výše uvedeného odběrného místa ve výše uvedeném období, za což žalovaný včas nezaplatil sjednanou cenu v celkové výši 27 969 Kč. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o dodávce elektřiny ve smyslu § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon. Žalovaný smluvní povinnosti nesplnil, když nedoplatil řádně vyfakturovanou cenu za dodanou a odebranou elektřinu v částce 27 969 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) když částku včas neuhradil. Žalobkyně má proto, vedle neuhrazené ceny za odebranou elektřinu, dle § 1970 o. z. právo na zaplacení žalobkyní požadovaného úroku z prodlení z částky 27 969 Kč v zákonné výši, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 571 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 119 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 30 681 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzvy, podání žaloby), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Žaloba má parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými obdobnými návrhy.