8 C 434/2020-49 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) s žalovanou osobou uzavřela smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací. Poté co byla smlouva ukončena, byl žalovaný povinen vrátit pronajaté technické zařízení (1 x Set-top box) do 10 dnů, a jelikož tak neučinil, plyne ze smlouvy jeho povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu (a úrok z prodlení v zákonné výši). K dotazu soudu doplnila, že koncové zařízení (set-top box) bylo zakoupeno za celkovou částku 1 477 Kč. K tomu uvedla, že pro žalobkyni má ovšem zařízení větší hodnotu, neboť jej lze znovu použít, a to s ohledem na jeho životnost pro 3 – 5 zákazníků. Téhož dne účastnící řízení uzavřeli též kupní smlouvu na zařízení Lenovo TB-X103F za kupní cenu ve výši 3 500 Kč, na níž žalobkyně žalované poskytla podmíněnou slevu na kupní cenu ve výši 3 401 Kč, když bylo ujednáno, že nárok na tuto slevu zaniká, jestliže smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací bude ukončena před uplynutím doby 24 měsíců ode dne jejího uzavření. Jelikož smlouva byla ukončena dříve, žalovaný pozbyl nárok na slevu a žalobkyni vzniklo právo na doplacení částky ve výši poskytnuté slevy. Žalovaná, třebaže byla vyzvána k úhradě dlužných částek, ničeho nezaplatila. 2. Žalovaná se naopak k žalobě nijak nevyjádřila. 3. Soud nařídil jednání na den [datum], ze kterého se žalobkyně omluvila s tím, že nežádala odročení jednání, a žalovaná se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně předvolána, neomluvila se, ani nežádala o odročení jednání. Soud proto jednal bez přítomnosti žalobkyně a žalované dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně s osobou žalovanou uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací (kombinovaná televize), a to na dobu 24 měsíců, jejíž součástí bylo také pronajmutí koncových technických zařízení (1 x STB Arris: č. [anonymizováno]). Povinnost z všeobecných obchodních podmínek, které jsou součástí smlouvy, tzn. vrátit poskytnuté technické zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy (ale také zničení apod.) byla utvrzena ve smlouvě pod bodem I. smluvní pokutou ve výši 5 000 Kč za každé zařízení. Žalované bylo žalobkyní oznámeno ukončení smlouvy dne [datum], přičemž byla vyzvána k zaplacení smluvních pokut za nevrácení uvedených technických zařízení do 10 dnů (výzva ze dne [datum]) ve výši 5 000 Kč za prodlení se splněním povinnosti vrátit STB. Pořizovací cena STB činila 1 477 Kč. Dne [datum] účastnící řízení uzavřeli zároveň kupní smlouvu na zařízení Lenovo TB-X103F za kupní cenu ve výši 3 500 Kč, na níž žalobkyně žalovanému poskytla podmíněnou slevu na kupní cenu ve výši 3 401 Kč, když ve smlouvě bylo v této souvislosti ujednáno, že nárok na tuto slevu zaniká, jestliže smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací bude ukončena před uplynutím doby 24 měsíců ode dne jejího uzavření. Jelikož smlouva byla tato ukončena dříve, a to dne [datum], nebyla dodržena sjednaná doba trvání 24 měsíců. Žalovaná ničeho nezaplatila ani na základě výzvy žalobkyně, ani zástupce žalobkyně z řad advokátů, který vyzval k zaplacení částky 8 401 Kč do dne [datum]. 5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah a aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Žalovaná po skončení smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací pronajaté koncové zařízení žalobkyni nevrátila. Žaloba v této části není důvodná, neboť smluvní pokuta (dle § 2048 o.z.) byla sjednána v nepřiměřené výši. Smluvní pokuta mnohonásobně (více než 3 krát v případě STB) převyšovala pořizovací cenu nevrácených věcí. Přestože smysl smluvní pokuty je nejen kompenzační, ale také preventivní, nelze mít za přiměřenou její výši, při které se oprávněnému ze smluvní pokuty v podstatě více vyplatí, pokud povinný ze smluvní pokuty splní smluvní podmínky pro její aktivaci. Na uvedeném nemůže nic změnit tvrzení žalobkyně o tom, že navzdory pořizovací ceně, hodnota věcí je pro žalobkyni ve skutečnosti větší, neboť lze použít opakovaně. Je naopak notorietou, že spotřební zboží v čase cenu ztrácí, a na hodnotu věci nemůže mít vliv její příp.„ opakované použití“. Ostatně totožnou smluvní pokutou má žalobkyně ve smlouvě zajištěno i samotné zničení koncového zařízení. Ujednání o smluvní pokutě je proto neúčinné, neboť zakládá dle názoru soudu v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele (§ 1813 a 1815 o.z.). 6. Soud nemohl přistoupit ani k moderaci smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o.z., neboť mezi účastníky jde o vztah spotřebitelský. Čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS (dále jen„ Směrnice“), podle něhož zneužívající klauzule nejsou pro spotřebitele závazné, představuje kogentní ustanovení, které směřuje k nahrazení formální rovnováhy, kterou smlouva nastoluje mezi právy a povinnostmi smluvních stran, rovnováhou skutečnou, která umožňuje nastolit rovnost mezi těmito smluvními stranami (viz rozsudky Soudního dvora Evropské unie, dále jen„ SDEU“, ze dne [datum], Banco Español de Crédito, C [číslo], bod 40, a ze dne [datum], Banif [příjmení] [příjmení], C [číslo], bod 20). 7. V zájmu zajištění ochrany zamýšlené směrnicí Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ SDEU“) opakovaně zdůraznil, že nerovné postavení existující mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám Pokud má za tímto účelem soud k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu, má povinnost posoudit z úřední moci zneužívající povahu klauzule spadající do působnosti směrnice a odstranit tak nerovnováhu, která existuje mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem. [příjmení], která je unijním právem přiznána vnitrostátnímu soudu v předmětné oblasti, se proto neomezuje na pouhou možnost vyslovit se k případně zneužívající povaze určité klauzule, nýbrž zahrnuje i povinnost posoudit tuto otázku z úřední moci, pokud má za tímto účelem k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu. Úkolem vnitrostátních právních řádů členských států, aby na základě zásady jejich procesní autonomie upravily procesní podmínky opravných prostředků sloužících k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva. Tyto podmínky však nesmí být méně příznivé než ty, kterými se řídí obdobné situace vnitrostátní povahy (zásada rovnocennosti), ani nesmí být upraveny tak, aby v praxi znemožňovaly nebo nadměrně ztěžovaly výkon práv přiznaných unijním právním řádem v souladu zásadou efektivity (viz rozsudky SDEU ve věcech Banco Español de Crédito, resp. Banif [příjmení] [příjmení], bod 21, 22, 23, 26). SDEU kromě toho rozhodl, že vzhledem k povaze a významu veřejného zájmu, ze kterého vychází ochrana, kterou Směrnice zajišťuje spotřebitelům, musí být její článek 6 považován za normu rovnocennou vnitrostátním pravidlům, která mají uvnitř vnitrostátního právního řádu status kogentních norem, které soud musí nebo může uplatnit z úřední moci (viz rozsudek SDEU ze dne [datum], Asturcom Telecomunicaciones, C [číslo], Sb. rozh. s . I [číslo], bod 52, a usnesení ze dne [datum], Pohotovost’, C [číslo], Sb. rozh. p I [číslo], bod 50). Je třeba mít za to, že tato kvalifikace se vztahuje na všechna ustanovení Směrnice, která jsou nezbytná k dosažení cíle sledovaného uvedeným článkem 6. SDEU uvedené ustanovení vyložil v tom smyslu, že vnitrostátní soud musí vyvodit veškeré důsledky, které podle vnitrostátního práva vyplývají ze zjištění zneužívající povahy dotčené klauzule, aby se ujistil, že tato klauzule není pro spotřebitele závazná (výše uvedené rozsudky Banco Español de Crédito, bod 63, a Banif [příjmení] [příjmení], bod 27). V tomto ohledu Soudní dvůr uvedl, že pokud vnitrostátní soud považuje klauzuli za zneužívající, zdrží se jejího použití, vyjma případu, kdy s tím spotřebitel nesouhlasí (viz rozsudek ze dne [datum], Pannon GSM, C [číslo], Sb. rozh. s . I [číslo], bod 35). Z uvedené judikatury vyplývá, že plná účinnost ochrany stanovené Směrnicí vyžaduje, aby vnitrostátní soud, který z úřední moci určil zneužívající povahu klauzule, mohl z tohoto určení vyvodit veškeré důsledky, aniž by čekal, až spotřebitel, který je informován o svých právech, navrhne zrušení uvedené klauzule (výše uvedený rozsudek Banif [příjmení] [příjmení], body 28 a 36). 8. Příloha Směrnice v bodě 1 písm. e) uvádí, že mezi klauzule, které lze prohlásit za zneužívající ve smyslu čl. 3 odst. 3 Směrnice, patří klauzule, jejichž cílem nebo následkem je uložit spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Soudní dvůr v tomto ohledu rozhodl, že i když obsah dotčené přílohy nemůže automaticky a sám o sobě určit zneužívající povahu sporné klauzule, představuje nicmé