8 C 78/2021-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 12 890,15 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná nesplnila povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastnicemi dne 7. 8. 2009, na základě které žalovaná prostřednictvím kreditní karty č. 003304587R úvěr čerpala. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná. Soud nařídil jednání na den 11. 10. 2021 a účastnice k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila z důvodu procesní ekonomie. Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastnic, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. Soud má z žalobkyní tvrzených skutečností za prokázané následující. Žalovaná dne 7. 8. 2009 požádala žalobkyni o kreditní kartu; žádost byla schválena (zjištěno z žádosti o kreditní kartu [název] [anonymizováno] ze 7. 8. 2009). Ke kreditní kartě byl poskytnut dílčí úvěrový limit do výše 30 000 Kč, úvěr mohl být čerpán od 11. 8. 2009, úroková sazba činila 19,2 % ročně; kreditní karta měla být žalované zaslána poštou (zjištěno z oznámení ze 7. 8. 2009). Úvěr se úročil sazbou sjednanou při uzavření smluvního vztahu a žalobkyně mohla změnu její výše navrhnout žalované písemným oznámením, přičemž žalovaná mohla nesouhlas s výší úvěru sdělit žalované do 30 dnů od oznámení, v opačném případě se stal úvěr úročen novou sazbou; oprávněním banky bylo v případě neplnění povinnosti žalované ze smlouvy pohledávky z úvěru prohlásit za splatné (zjištěno z podmínek pro kreditní karty [název] [anonymizováno] účinných od 1. 4. 2008). Výpisem z účtu za březen 2013 žalobkyně žalované oznámila novou výši úrokové sazby v hodnotě 21,9 % ročně s účinností od 1. 5. 2013 (zjištěno z výpisu z účtu za období března 2013). Výpisem z účtu za období 21. 11. 2017 až 21. 12. 2017 žalobkyně žalované oznámila novou výši úrokové sazby v hodnotě 19,9 % ročně (zjištěno z výpisu z účtu za období 21. 11. 2017 až 21. 12. 2017). Žalobkyně žalované oznámila, že dne 17. 2. 2019 byla žalovaná v prodlení se splácením úvěru částkou 1 432,07 Kč, přičemž tato upomínka byla zpoplatněna částkou 300 Kč (zjištěno z upomínky č. A909Z68 B/2266 /231581105). Dne 4. 3. 2019 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu z úvěru, jenž k 3. 3. 2019 dosahoval výše 1 240,47 Kč + 139,17 Kč (zjištěno z výzvy ze 4. 3. 2019). Dne 25. 3. 2019 byla žalovaná opakovaně vyzvána k úhradě dluhu z úvěru, jenž k 24. 3. 2019 dosahoval výše 3 236,24 Kč + 57 Kč (zjištěno z výzvy z 25. 3. 2019). Dne 25. 4. 2019 byla žalovaná opět vyzvána k úhradě dluhu z úvěru, jenž k 24. 4. 2019 dosahoval výše 6 106,74 Kč + 488,90 Kč, přičemž tato výzva byla žalované odeslána 25. 4. 2019 (zjištěno z výzvy z 25. 4. 2019 a dodejky č. [číslo]). Psaním ze dne 17. 8. 2019 žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru z důvodu marného písemného upomínání a vyzvala ji k zaplacení celého dluhu ve výši 33 208,49 Kč do 24. 8. 2019, přičemž toto psaní bylo žalované odesláno 21. 8. 2019 (zjištěno z oznámení o zesplatnění úvěru ze 17. 8. 2019 a dodejky č. [číslo]). Zástupce žalobkyně dne 1. 9. 2020 písemně vyzval žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 20 570,14 Kč do sedmi dnů od odeslání výzvy (zjištěno z předžalobní výzvy z 1. 9. 2020 a poštovního podacího archu z 2. 9. 2020). O pravosti a pravdivosti předložených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Důkazy jednoznačně vedou k prokázání tvrzení žalobkyně. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalované byla žalobkyní poskytnuta kreditní karta a možnost čerpání úvěru ke kreditní kartě do limitu 30 000 Kč, přičemž žalovaná úvěr opakovaně čerpala, avšak záhy své povinnosti přestala plnit, pročež žalobkyně všechny pohledávky z úvěrové smlouvy po opakovaném marném vyzývání žalované zesplatnila. Ke dni zesplatnění dosahovala úroková sazba výše 19,9 % ročně a celkový dluh částky 33 208,49 Kč. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též „obch. zák.“). Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel (zde žalobkyně), že na požádání dlužníka (zde žalované) poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaná neplnila sjednané povinnosti, když poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, pročež je povinna tyto vrátit spolu se sjednanými úroky. Jelikož žalovaná neplnila své povinnost včas, ocitla se v prodlení ve smyslu § 365 obch. zák. Žalobkyně má proto vedle práva na zaplacení dlužné jistiny (12 890,15 Kč) a práva na zaplacení smluvních úroků též podle § 369 obch. zák. ve spojení s § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, právo na zaplacení úroků z prodlení v zákonných výších, jež plynou z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (aplikovatelného s ohledem na datum počátku prodlení), přičemž žalobkyní uplatněné nároky na zaplacení úroků a úroků z prodlení byly vždy v části kapitalizovány. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 769,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 12 890,15 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzvy, podání žaloby), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 5 760 Kč ve výši 1 209,60 Kč.