11 C 1/2022-30 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou, podanou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, jakož i náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na jejímž základě zajišťovala žalobkyně žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu do dne [datum], kdy byla smlouva ukončena. Součástí smlouvy byly zvláštní podmínky, v nichž byla v čl. 4 4. ujednána povinnost žalované do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení, které od žalobkyně převzala, tj. set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] (dále též jen„ technické zařízení“). Žalovaná po ukončení smluvního vztahu toto zařízení nevrátila a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácení technického zařízení. Žalovaná smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč nezaplatila ani přes opakované výzvy žalobkyně i jejího zástupce. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně z jednání soudu řádně omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení z důležitého důvodu, soud posupoval podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., kdy věc projednal a rozhodl o ní vycházeje z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Z listiny označené jako Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že se uvedenou smlouvou žalobkyně zavázala na dobu 24 měsíců poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni za poskytnuté služby elektronických komunikací stanovenou cenu. V čl. I.II smlouvy bylo ujednáno, že pro případ nevrácení zapůjčeného technického zařízení je účastník povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Závazek uhradit smluvní pokutu včetně stanovení její výše v případě nevrácení technického zařízení byl tedy sjednán ve smlouvě. Smluvní pokuta za nevrácení technického zařízení – set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] činila 5 000 Kč. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že se seznámila s výší smluvních pokut i ZP, což stvrdila svým podpisem. 5. Z výzvy zástupce žalobkyně ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla po ukončení smluvního vztahu vyzvána k vrácení shora uvedeného technického zařízení a k úhradě smluvní pokuty v celkové výši 5 000 Kč, a to nejpozději do [datum]. 6. Z předložených listinných důkazů tak má soud za prokázané, že žalované byly žalobkyní dne [datum] v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací dočasně dána do užívání movitá věc – technická zařízení, a to set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] na dobu 24 měsíců. Povinnost vrátit poskytnuté technická zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy byla utvrzena smluvní pokutou ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně po ukončení smluvního vztahu vyzvala žalovanou k vrácení shora uvedeného technického zařízení a zároveň jí vyúčtovala smluvní pokutu v celkové výši 5 000 Kč za prodlení se splněním povinnosti vrátit zařízení. <i>7. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřeneckých fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 11. Na základě shora uvedeného skutkového stavu posouzeného citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřeny smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a současně také smlouva o nájmu uzavřená v souladu s § 2201 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované technická zařízení k dočasnému užívání, a žalovaná se zavázala po skončení smluvního vztahu do 10 dnů technické zařízení vrátit žalobkyni. Povinnost vrátit technické zařízení byla utvrzena smluvní pokutou podle § 2048 o. z. Smluvní vztah účastníků byl ukončen ke dni [datum] a žalovaná byla povinna do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit zařízení žalobkyni. Žalovaná tuto povinnost porušila, proto je žalobkyně oprávněna požadovat po žalované smluvní pokutu, která činila za nevrácené technické zařízení 5 000 Kč. Soud má ujednání o smluvní pokutě za ujednání platné. Ujednání o smluvní pokutě pro případ nevrácení technických zařízení je obsaženo ve smlouvě samotné, nikoli v listinách přídatných, která je žalovanou vlastnoručně podepsána. Nárok je tak po právu. 12. Žalobkyni dále vedle práva na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč vzniklo rovněž právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení, a to ode dne následujícího po dni, určeném v předžalobní výzvě, a tedy ode dne [datum]. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud postupoval při stanovení celkové výše nákladů řízení žalobkyně podle citovaného zákonného ustanovení advokátního tarifu proto, že žalobkyně zahajuje opakovaně řízení na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech (k tomu srovnej např. návrh v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] či [spisová značka] nebo [spisová značka]). 14. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. 15. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.