14 C 183/2022-18 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 855,54 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jako dodavatel zavázala na základě smlouvy dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], a žalovaný se zavázal za dodávku elektřiny hradit stanovenou cenu. Dodávku elektřiny za období od [datum] do [datum] žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturou na částku 6 855,54 Kč, která byla splatná dne [datum]. Tuto fakturu žalovaný přes upomínku neuhradil. Dále žalobkyně požadovala zaplatit úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. Soud podle ust. § 115a občanského soudního řádu rozhodl věc bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí, kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], a žalovaný se zavázal za dodávku elektřiny hradit cenu stanovenou v ceníku žalobkyně. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Dodávku elektřiny za období od [datum] do [datum] žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturou na částku 8 627,77 Kč, faktura byla splatná dne [datum]. Na základě reklamace žalobkyně vystavila k této faktuře dne [datum] dobropis na částku 1 772,23 Kč, na dobropisu bylo uvedeno datum splatnosti [datum]. Po započtení dobropisu na fakturu tak činí dlužná částka 6 855,54 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínky dne [datum] a dne [datum]. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, na základě které vznikla žalobkyni povinnost dodávat žalovanému elektřinu a žalovanému jako odběrateli povinnost zaplatit za dodávku elektřiny stanovenou cenu. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy porušil, když se dostal do prodlení se zaplacením vyúčtované ceny. Žalovaný se dostal do prodlení nejpozději v den následující po dni splatnosti uvedeném ve vystaveném dobropisu a od tohoto dne má žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Po započtení dobropisu činí dlužná částka 6 855,54 Kč, jak je uvedeno výše. Nárok na zaplacení žalované částky za dodávku elektřiny s úrokem z prodlení tedy soud shledal důvodným, proto žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, kdy se jednotlivé návrhy liší pouze označením žalovaného, odběrného místa a vyplněním údajů z faktur (obdobné žaloby jsou vedeny u zdejšího soudu např. pod sp. zn. 13 C 130/2022 nebo 22 C 159/2022), byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) 2x 200 Kč, tj. celkem 400 Kč, náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. 200 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 126 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 126 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.