14 C 324/2022-24 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně (pod dřívějším názvem [právnická osoba]) po žalovaném domáhala zaplacení částky celkem 2 098 Kč s příslušenstvím. Jednalo se o dva nároky. U prvního žalobkyně uvedla, že žalovaný dne [datum] cestoval vlakem společnosti [právnická osoba], [číslo] přičemž se neprokázal platným jízdním dokladem. O tom bylo sepsáno potvrzení pod [variabilní symbol] [číslo] a žalovaný byl vyzván k zaplacení jízdného ve výši 49 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 000 Kč. U druhého nároku žalobkyně uvedla, že žalovaný dne [datum] cestoval vlakem společnosti [právnická osoba], [číslo] přičemž se neprokázal platným jízdním dokladem. O tom bylo sepsáno potvrzení pod [variabilní symbol] [číslo] a žalovaný byl vyzván k zaplacení jízdného ve výši 49 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly tyto pohledávky postoupeny žalobkyni. Žalovaný nic neuhradil. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem 2 098 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: Z potvrzení o nedodržení SPPO ze dne [datum] v [údaj o čase] hodin, č. * [číslo], a připojeného oznámení o závadách, bylo zjištěno, že žalovaný cestoval ve vlaku [číslo] v úseku [obec] – [obec] - [část obce] bez platného jízdního dokladu. Proto bylo vystaveno potvrzení, kterým mu bylo uloženo zaplatit jízdné ve výši 49 Kč a přirážku ve výši 1 000 Kč. Žalovaný potvrzení podepsal. Z potvrzení o nedodržení SPPO ze dne [datum] v [údaj o čase] hodin, č. * [číslo], a připojeného oznámení o závadách, bylo zjištěno, že v těchto je uvedeno totéž, tj. že žalovaný cestoval ve vlaku [číslo] v úseku [obec] – [obec] - [část obce] bez platného jízdního dokladu, a že bylo vystaveno potvrzení, podle kterého má žalovaný zaplatit jízdné ve výši 49 Kč a přirážku ve výši 1 000 Kč. Žalovaný i toto potvrzení podepsal. Z těchto potvrzení a oznámení má soud za prokázané, že žalovaný skutečně cestoval uvedeným vlakem a neprokázal se platným jízdním dokladem, avšak soudu vůbec není jasné, proč byla vystavena dvě totožná potvrzení jen minutu po sobě, ze zcela stejných důvodů. Nezbývá než dospět k závěru, že zde došlo k omylu či chybě. Pro úplnost soud uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k soudnímu jednání, nemohl ji soud vyzvat k objasnění uvedených skutečností a příp. k doplnění tvrzení a důkazů dle § 118a odst. 1, 3 občanského soudního řádu. Z dalších listinných důkazů pak bylo zjištěno, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly žalobkyni postoupeny pohledávky z obou uvedených dokladů, a že dne [datum] zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvy. Dle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná zčásti. Bylo prokázáno, že žalovaný porušil své povinnosti cestujícího, když se při přepravní kontrole neprokázal platným jízdním dokladem. Proto je povinen zaplatit dopravci jízdné a přirážku k jízdnému. Samozřejmě je z tohoto důvodu povinen zaplatit jízdné a přirážku jen jednou (jak je uvedeno výše, není zřejmé, proč byla vystavena dvě potvrzení o porušení přepravních podmínek). Výše jízdného a přirážky je stanovena v přepravních podmínkách a tarifu dopravce. Jízdné a přirážka byly splatné na výzvu v den přepravní kontroly dle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Od následujícího dne je žalovaný v prodlení a je proto povinen platit úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Předmětná pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku, žalobkyně je tedy oprávněna domáhat se zaplacení. Proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 49 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč s úrokem z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch obou účastníků v tomto řízení byl stejný, když soud žalobě vyhověl v rozsahu jedné poloviny a co do druhé poloviny žalobu zamítl, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.