14 C 533/2021-17 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 590 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] použil k přepravě vozidlo městské hromadné dopravy na linkách provozovaných žalobkyní, avšak neprokázal se platným jízdním dokladem. Proto mu byla za každou jízdu uložena povinnost zaplatit jízdné ve výši 18 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný přes výzvu dlužné částky neuhradil. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužných částek s úrokem z prodlení. Soud podle ust. § 115a občanského soudního řádu rozhodl věc bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný (jeho opatrovník) se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný ve výše uvedených dnech cestoval na linkách hromadné dopravy provozované žalobkyní a při přepravních kontrolách se neprokázal platným jízdním dokladem. Pokaždé mu bylo uloženo zaplatit jízdné ve výši 18 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Dlužné jízdné s přirážkou bylo splatné do 30 dnů ode dne přepravní kontroly. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Dále bylo zjištěno, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl žalovaný omezen ve svéprávnosti mj. tak, že není schopen majetkoprávních jednání s výjimkou právního jednání v běžných záležitostech každodenního života, není schopen nakládat s finančními prostředky v částce převyšující 500 Kč měsíčně a není schopen samostatně jednat před soudy. Byl mu jmenován opatrovník. Rozsudek byl odůvodněn tím, že žalovaný trpí duševní poruchou, která není jen přechodná, jedná se o poruchu vrozenou a trvalou. Dle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem a neprokáže-li se platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné a přirážku. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Obdobně pak stanoví zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, v § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6, pro cestování veřejnou drážní dopravou. Na základě výše uvedeného soud shledal, že žaloba je důvodná. Žalovaný porušil své povinnosti cestujícího, když se při přepravních kontrolách neprokázal platným jízdním dokladem. Proto je povinen zaplatit žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému. Výše jízdného a přirážky je stanovena v přepravních podmínkách žalobkyně. Z uvedeného rozsudku o omezení svéprávnosti nevyplývá, že by žalovaný v důsledku duševní poruchy nebyl schopen posoudit následky svého jednání (§ 2920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), když jízda prostředkem hromadné dopravy je nepochybně běžnou záležitostí každodenního života, žalovaný si tak i přes svou duševní poruchu musel být vědom, že musí zaplatit jízdné a že mu jinak hrozí pokuta. Soud proto žalobě vyhověl a žalobkyni žalovanou částku přiznal, a to včetně úroku z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého má právo na náhradu nákladů řízení žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná. Náklady žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále soud přiznal žalobkyni dle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu dvě paušální náhrady po 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za podání žaloby a předžalobní výzvu.