14 C 75/2022-17 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 1 048 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný dne [datum] cestoval vlakem společnosti [právnická osoba], bez platné jízdenky. Proto mu bylo vyměřeno jízdné v částce 48 Kč a přirážka k jízdnému v částce 1 000 Kč. Předmětná pohledávka byla postoupena [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], tato společnost následně postoupila pohledávku žalobci. Žalovaný přes výzvu dlužnou částku neuhradil. Soud podle ust. § 115a občanského soudního řádu rozhodl věc bez nařízení jednání, když žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný dne [datum] cestoval vlakem [číslo] provozovaným společností [právnická osoba], bez jízdního dokladu. Při přepravní kontrole mu proto bylo uloženo zaplatit jízdné ve výši 48 Kč a přirážku ve výši 1 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla tato pohledávka postoupena [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak byla touto společností předmětná pohledávka postoupena žalobci. Následně zástupkyně žalobce zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Dle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Z výše uvedeného vyplývá, že žaloba je důvodná. Žalovaný porušil své povinnosti cestujícího, když se při přepravní kontrole neprokázal platným jízdním dokladem. Proto je povinen zaplatit dopravci jízdné a přirážku k jízdnému. Výše jízdného a přirážky je stanovena v přepravních podmínkách (tarifu) dopravce. Jízdné a přirážka byly splatné na výzvu v den přepravní kontroly dle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Od následujícího dne je žalovaný v prodlení a je proto povinen platit úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Předmětná pohledávka byla platně postoupena žalobci v souladu s ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku. Žaloba je v celém rozsahu důvodná, proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku se zákonným úrokem z prodlení. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobcem v obdobných věcech, kdy se jednotlivé žaloby liší pouze označením žalovaných, datem cesty, číslem vlaku a žalovanou částkou, byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu Náklady žalobce tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) 3x200 Kč, tj. celkem 600 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. 300 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 489 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.