22 C 128/2022-24 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení, jak jej žalobkyně u zdejšího soudu uplatnila žalobou podanou dne 3. 3. 2022. Dle žalobkyně tento nárok vznikl z titulu uzavřené účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [anonymizováno] [právnická osoba], se sídlem [adresa], [obec a číslo], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce“), jejíž součástí byla koupě koncového zařízení v ceně 2 531 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit ve 23 splátkách po 110 Kč spolu s měsíčním vyúčtováním, resp. zaplatit celou zbytkovou kupní cenu v případě předčasného ukončení smlouvy. Po předčasném ukončení účastnické smlouvy právní předchůdce vyúčtoval zbytkovou cenu koncového zařízení vyúčtování – dokladu [číslo] vystaveného dne 30. 7. 2019, splatného dne 13. 8. 2019, na částku 2 420 Kč, na které však žalovaný ničeho neuhradil. Pohledávka z tohoto vyúčtování byla následně postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021, což bylo právním předchůdcem žalovanému oznámeno. Žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované pohledávky před podáním žaloby předžalobní výzvou ze dne 10. 2. 2022, avšak žalovaný na pohledávku ničeho nezaplatil, a proto se žalobkyně domáhá jejího zaplacení spolu se zákonným úrokem z prodlení za dobu po její původní splatnosti dle vyúčtování. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud posoudil nároky uvedené v žalobě a dospěl k závěru, že žaloba ve spojení s přiloženými je důvodná a projednatelná, přestože některá právně významná tvrzení v ní uvedená, jsou zjevně neúplná, zejména v otázce neplnění povinností z účastnické smlouvy, avšak vzhledem k přiloženým listinám dospěl soud k výše uvedenému závěru, tedy že žalobě lze vyhovět i přes popsané zjevné chyby, a to právě pro jejich zjevnost, kterou lze překlenout ze skutečností zřejmých z předložených listin. 5. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 6. Mezi žalovaným a právním předchůdcem, společností [anonymizováno] [právnická osoba], byla dne 8. 3. 2019 uzavřena účastnická smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] k účastnické smlouvě [číslo] na tel. [číslo] jejíž součástí byla též koupě koncového zařízení, Huawei Y5 2018 - černý (mobilní telefon). Kupní cena zařízení byla stanovena částkou 2 531 Kč s tím, že žalovaný jako kupující uhradí 1 Kč (akontaci) a zbytek kupní ceny mu bude účtován spolu s vyúčtováním poskytovaných služeb, tj. ve 23 splátkách po 110 Kč, přičemž bude-li účastnická smlouva uzavřená na 24 měsíců předčasně ukončena, bude mu vyúčtována zbytková cena zařízení, a to i samostatně. Účastnická smlouva byla právním předchůdcem vypovězena dopisem ze dne 17. 6. 2019 poté, co se žalovaný dostal do prodlení se třemi po sobě jdoucích vyúčtování, když byl před tím též právním předchůdcem dne 23. 4. 2019 vyzýván k zaplacení dlužné platby. Vyúčtováním [číslo] vystaveným dne 30. 7. 2019, se splatností dne 13. 8. 2019, na částku 2 420 Kč, pak právní předchůdce vyzval žalovaného k zaplacení zbytkové ceny za zařízení, tedy všech doposud nezaplacených splátek za zařízení. Pohledávka z tohoto vyúčtování byla následně postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021, což bylo právním předchůdcem žalovanému oznámeno v dopise ze dne 17. 12. 2021. Žalobkyně následně opětovně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované pohledávky před podáním žaloby předžalobní výzvou ze dne 10. 2. 2022, když výzva obsahovala též specifikaci dalších postoupených pohledávek, avšak žalovaná pohledávka zde byla identifikována číslem vyúčtování. Výzva byla žalovanému odeslána dne 11. 2. 2022. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by na žalovanou částku něčeho uhradil. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, na základě které byl žalovaný oprávněn užívat služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byla koupě koncového zařízení, kterou soud posoudil dle § 2079 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.”. Součástí volního smluvního ujednání bylo rozložení zaplacení kupní ceny do splátek, bez odložení přechodu vlastnického práva do splacení kupní ceny, a to spolu s tím, že bude-li ukončena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací ukončena předčasně, bude kupující povinen doplatit celou kupní cenu, když uvedené ujednání soud neshledal v neprospěch žádné ze smluvních stran či v rozporu s právním pořádkem. Nastala-li situace, kdy došlo k předčasnému ukončení smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, jako v řešené věci, byl právní předchůdce oprávněn žalovanému v souladu s uzavřenou smlouvou doúčtovat zbytkovou cenu zařízení a žalovaný byl povinen tuto cenu ve lhůtě splatnosti v souladu se smlouvou zaplatit. Postoupení pohledávky na žalobkyni pak soud posoudil dle § 1879 a násl. o. z., jako v souladu s právem, když ten byl právním předchůdcem jako postupitelem vyrozuměn o postoupení pohledávky, a žalovaný je proto nyní povinen plnit svůj dluh vůči žalobkyni. Žalobkyni však svůj dluh vůči žalobkyni nesplnil, a proto se ve smyslu § 1968 o. z. ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu a žalobkyně po něm ve smyslu § 1970 o. z. oprávněně požaduje vedle vyúčtovaní dlužné částky též zákonný úrok z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kterým žalobě zcela vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 420 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Výši odměny za zastupování určil soud podle § 14b odst. 1 a. t., neboť žalobkyně, jíž byla přiznána náhrada nákladů řízení, podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je soudu známo z rozhodovací praxe, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.