22 C 240/2022-71 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení, jak byl uplatněn žalobou podanou dne 22. 6. 2022, ve znění jejího pozdějšího doplnění, byl nárok žalobkyně na zaplacení 5 626 Kč s příslušenstvím v podobě úroku a nákladů na uplatnění pohledávky. Dle žalobkyně tento nárok vznikl z titulu spotřebitelského úvěru, když žalovaný dne 15. 7. 2021 uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce“), smlouvu o úvěru [číslo] prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, na základě které poskytl právní předchůdce žalovanému jistinu ve výši 4 500 Kč, převedenou na bankovní účet žalovaného po zaplacení verifikační platby, kterou se žalovaný zavázal právnímu předchůdci vrátit spolu s příslušenstvím dohodnutým způsobem do 14. 8. 2021, což neučinil, a proto mu vznikla povinnost vedle zákonného úroku z prodlení (vyčíslený za dobu od 15. 8. 2021 do 7. 2. 2022 částkou 184,44 Kč, a dále požadovaný z dlužné jistiny 4 500 Kč od 9. 2. 2022 do zaplacení) právnímu předchůdci též zaplatit sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, jak jí žalobkyně v žalobě vyčíslila ve výši 759 Kč, dále sjednaný úrok vyčíslený ve výši 1 185 Kč, přičemž žalobkyně dále též nárokovala náklady na uplatnění pohledávky ve výši 217 Kč, a to za blíže nespecifikovanou osobní návštěvu v místě bydliště dlužníka, resp. žalovaného. K prověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr před jeho poskytnutím žalobkyně uvedla, že tyto skutečnosti není schopna doložit, neboť jimi nedisponuje. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky z uzavřené úvěrové smlouvy na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 ve znění dalších dodatků, o čemž byl žalovaný informován přípisem. 3. Podáním doručeným soudu dne 20. 9. 2022 žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty ve výši 759 Kč a úroku vyčísleného částkou 1 185 Kč, a to s odůvodněním, že tak učinila po revizi žalovaných částek, a proto soud řízení postupem ve smyslu § 96 o. s. ř. řízení tímto rozsudkem (výrok I.), co do částky 759 Kč s úrokem v částce 1 185 Kč částečně zastavil a dále se těmito nároky v odůvodnění rozsudku nezabýval. 4. Žalovaný zůstal po celou dobu neaktivní a přes výzvu soudu se k žalobě nevyjádřil. 5. Soud ve věci nařídil jednání na den 17. 10. 2022, na které se žalovaný, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil a žalobkyně se z jednání omluvil, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, jen na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 6. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 7. Žalovaný dne 15. 7. 2020 uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru [číslo] způsobem elektronické komunikace na dálku, prostřednictvím webových stránek právního předchůdce žalobce [webová adresa]), což stvrdil verifikační platbou, na což mu bylo právním předchůdcem téhož dne na účet zaplacena jistina 4 500 Kč, kterou se zavázal právnímu předchůdci vrátit spolu s příslušenstvím dohodnutým způsobem do 14. 8. 2021, což neučinil, když ničeho takového v řízení netvrdil ani neprokázal. Smlouvou o postoupení pohledávek ve znění k 1. 1. 2022 postoupil právní předchůdce pohledávku z popsané úvěrové smlouvy žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno oznámením právního předchůdce i žalobkyně ze dne 11. 2. 2022, odeslaného žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě dne 14. 2. 2022, ve kterém žalobkyně žalovaného též vyzvala k zaplacení dlužné pohledávky a jejího příslušenství. 8. Naopak soud nevzal za dostatečná konkrétní tvrzení žalobkyně uvedená ohledně prověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a taková skutečnost nevyplynula ani z provedeného dokazování, když z předložených listinných důkazů soud zjistil toliko obecné konstatování žalovaného ve smlouvě o zápůjčce, že s ohledem na své poměry uvedené v žádosti je schopen sjednané splátky hradit. Žalobkyně dále neprokázala vynaložení částky 217 Kč na vymáhání dlužné pohledávky, resp. vykonání osobní návštěvy v místě bydliště dlužníka, stejně jako skutečnosti, ze kterých by vyplynula účelnost takového vymáhání. Žalobkyně se vzdala svou neúčastí na jednání dobrodiní výzvy o nedostatcích svých tvrzení a jejich doložení ohledně schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet a vynaložení resp. účelnosti nákladů nárokovaných ve spojení s vymáháním pohledávky (§ 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.). 9. Po právní stránce soud vztah mezi žalobkyní a žalovaným, hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), jenž nabyl účinnosti dne 1. 12. 2016; srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ. 10. Dle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Aktivní legitimace žalobkyně tak vyplývá z platně uzavřené smlouvy o postoupení, resp. z oznámení právní předchůdce žalobkyně adresovaného žalovanému. 12. Podle ustanovení § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Dle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Při posuzování úvěruschopnosti žalované, tzn. její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ). 17. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná (viz § 87 odst. 1 věta první ZSÚ). 18. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 – nejprve zkoumal, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, v rámci sjednávání úvěrové smlouvy s žalovanou splnila povinnost vyplývající z ustanovení § 86 ZSÚ. 19. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud ČR konstatoval, že věřitel nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v tehdy platném a