22 C 283/2022-17 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 9. 5. 2022 domáhala zaplacení částky 3 488 Kč s příslušenstvím, kterou jí žalovaná dluží za dopravu a pobyt v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v [nemocnice], o.z. dne 5. 7. 2020, jak byla žalované vyúčtována dokladem z téhož dne [číslo] se splatností do 13. 7. 2020, když žalovaná ve vyúčtování podepsala též uznání tohoto dluhu vůči žalobkyni. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně neuhradila na svůj dluh ničeho. 3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a zůstala po celou dobu neaktivní. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 6. Žalovaná byla dne 5. 7. 2020 dopravena a pobývala na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v odštěpném závodě žalobkyně - [nemocnice], o. z., kde jí byla poskytnuta zdravotní služba - – protialkoholní a protitoxikomanická záchytná služba, neboť žalovaná pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontrolovala své chování a tím bezprostředně ohrožovala sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek. Poskytnuté služby vyúčtovala žalobkyně žalované dokladem ze dne 5. 7. 2020 na částku 3 488 Kč, se splatností do 7 dnů ode dne vystavení, kterou se žalovaná zavázala ve stanovené lhůtě uhradit, což žalovaná svým podpisem vyúčtování uznala. Žalovaná dopravu a pobyt na protialkoholní záchytné stanici řádně a včas neuhradila, když nic takového v řízení netvrdila ani neprokazovala, a dluží tak žalobkyni částku 3 488 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu, a to předžalobní výzvou ze dne 3. 12. 2020. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 8. Podle ust. § 89a odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, žalobkyně poskytuje protialkoholní a protitoxikomanická záchytnou službu, které je povinna osoba v zákonem vymezené situaci povinna se podrobit (§ 89b odst. 1 téhož zákona). Dle § 89e odst. 1 cit. zákona, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. 9. Dle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 10. V důsledku prodlení žalované s plněním vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1968 a § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.”), a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. S ohledem na uznání dluhu žalované má soud nárok žalobkyně z titulu ve smyslu § 89e odst. 1 zák. o specifických zdravotních službách má soud nárok žalobkyně, jak byl žalované vyúčtován, za dluh po právu, a to včetně úroku z prodlení za dobu prodlení žalované s jeho zaplacením. 12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 14. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.