22 C 448/2021-57 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku 6 972,42 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tento nárok odůvodnila tím, že s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela její právní předchůdkyně [právnická osoba], se sídlem: [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], dne 25. 8. 2014 smlouvu o zápůjčce v částce 6 972,42 Kč, na podkladě které právní předchůdkyně převedla na účet žalovaného, který uvedl v žádosti o zápůjčku, a žalovaný se jej zavázal splatit do nejpozději do 25. 11. 2014, což neučinil, a to přes zaslání výzvy k zaplacení. Pohledávka ze zápůjčky byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, o čemž byl žalovaný informován. 3. Žalovaný zůstal po celou dobu neaktivní a k jednání se nedostavil. K nařízenému jednání se nedostavila ani žalobkyně a vzdala se tak dobrodiní poučení o nedostatcích svých žalobních tvrzení a jejich doložení. 4. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaný dne 25. 8. 2014 elektronicky jednal s právní předchůdkyní žalobkyně o uzavření smlouvy, když na základě těchto jednání měla být žalovanému dočasně poskytnuta částka 10 000 Kč na účet [bankovní účet]. Právní předchůdkyně žalobkyně s ní dne 21. 12. 2017 uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které měla být pohledávka z popsané smlouvy o zápůjčce postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný oznámením ze dne 18. 1. 2018, odeslaným dne 22. 1. 2018, informován. Žalobkyně dále vyzývala žalovaného k zaplacení pohledávky předžalobní upomínkou ze dne 13. 12. 2019, kterou mu odeslala dne 18. 12. 2019. 5. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že s žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, resp. smlouva o zápůjčce, a to v předloženém znění, tak v této části se žalobkyni svá tvrzení prokázat nepodařilo. V žalobkyní navržených a soudem provedených listinných důkazech sice je obsažen text obsahově odpovídající tvrzením žalobkyně, s výhradou nepřesností v poskytované částce a v jejím pouze velice obecném popisu, z těchto listin však nevyplývá, že by tyto byly žalovanému známy a jím písemně akceptovány, resp. že by na nich, případně na jiném akceptačním písemném projevu vůle žalované, byl připojen např. jeho elektronický podpis (§ 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Za této situace soud uzavřel, že z těchto listin nelze zjistit, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným skutečně byla uzavřena smlouva ve znění předloženém žalobkyní. Dále se žalobkyni nepodařilo prokázat ani tvrzení, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 6 972,42 Kč, ani částku 10 000 Kč, když z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet], uvedeného při právním jednání (v návrhu smlouvy) za období 1. 8. 2014 – 30. 9. 2014 nebyla zjištěna žádná příchozí platba, odpovídající právnímu jednání mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, popsanému v žalobě. Z tohoto důvodu žalobkyně neunesla svá břemena tvrdit a prokazovat skutečnosti rozhodné pro soudní rozhodnutí, kterýžto stav mohl být zvrácen po poučení soudu poskytnutém při jednání dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobkyně se však k jednání soudu po včasné omluvě nedostavila, čímž naprosto rezignovala na dobrodiní soudem poskytovaných poučení, a jde proto jen k její tíži, že jí příslušná poučení poskytnuta být nemohla. 6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 o. z.). Vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Ochuzenou (žalobkyní) nebyla bez právního důvodu přenechána obohacenému (žalovanému) věc určená podle druhu (částka 6 972,42 Kč, ani jiná částka), k jejímuž vrácení byl žalovaný vyzván (§ 1958 o. z.), tedy žalovanému nevznikla ani povinnost právní předkůdkyni, potažmo žalobkyni, takovou částku vracet. Smlouvou o postoupení pohledávek byla sice pohledávka postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.), avšak soud na takové postoupení hledí jako na nicotné, vzhledem k neexistenci pohledávky, neboť právní předchůdkyně nemohla postoupit pohledávku, která k datu postoupení neexistovala, přestože byla právní předchůdkyní evidována. 7. S ohledem na shora uvedené soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému vzhledem k jeho procesní aktivitě zjevně žádné náklady řízení nevznikly.