22 C 485/2021-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 4. 5. 2006 ke sporožirovému účtu žalované č. [bankovní účet], který žalobkyně pro žalovanou vedla. Na základě úvěrové smlouvy bylo žalované umožněno přečerpávat sporožirový účet do úvěrového limitu 6 000 Kč, který byla žalovaná dle uzavřené smlouvy povinna splácet spolu se sjednaným ročním úrokem 15,9 % ročně. Žalovaná v srpnu 2020 překročila kontokorentní úvěr, o čemž žalobkyně žalovanou informovala dopisem ze dne 24. 8. 2020 a upozornila ji, že pokud nebude nepovolený debet vyrovnán do 30. 9. 2020, stane se následně dluh splatný celý (odkládací podmínka úhrady), k čemuž následně došlo a zesplatněný úvěr je předmětem tohoto řízení. Žalovaná částka se skládá z čerpané výše kontokorentu ve výši 6 987,09 Kč k datu zesplatnění a kapitalizovaných úroků v sazbě 15,90% ročně a úroků z prodlení v sazbě 7,25 % ročně od 1. 9. 2020 do 30. 9. 2020 (222,15 Kč), a dále nárokuje žalobkyně do zaplacení snížený úrok ve výši 8,25% ročně (namísto 15,9 % ročně) a úrok z prodlení v sazbě 7,25 % ročně, když žalovaná nároky žalobkyně přes výzvu zaslanou dne 27. 5. 2021 nezaplatila. 3. Žalovaná k žalobě přes výzvu soudu ničeho nezaplatila a zůstala po celou dobu zcela pasivní. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování z listin předložených žalobkyní, když žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila ani neoznačila, hodnocených ve vzájemných souvislostech a ve světle toho, že jak účastníci shodně tvrdí, žalovaná na původní dluh z úvěru již dobrovolně plnila, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 6. Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 4. 5. 2006 smlouvu o úvěru ke sporožirovému účtu žalované č. [bankovní účet], který žalobkyně pro žalovanou vedla. Na základě úvěrové smlouvy bylo žalované umožněno přečerpávat sporožirový účet do úvěrového limitu 6 000 Kč, který byla žalovaná dle uzavřené smlouvy povinna splácet spolu se sjednaným ročním úrokem 15,9 % ročně. Součástí smluvního ujednání bylo v bodu 3. též oprávnění žalobkyně na vrub kontokorentu započítávat splatné úroky a ceny za služby s tím, že nebude-li výše kontokorentu postačovat, je žalobkyně oprávněna tyto započíst i na vrub nepovoleného debetu (přečerpání kontokorentu). Žalovaná v srpnu 2020 překročila kontokorentní úvěr, který byl na počátku období čerpán ve výši 5 823 Kč a v průběhu tohoto měsíce byl přečerpán na částku 6 987,09 Kč, když k jeho tíži byly započítány smluvní pokuta za prodlení 900 Kč a další poplatky, pojištění a debetní úrok v souhrnné výši 263,61 Kč, o čemž žalobkyně žalovanou informovala dopisem ze dne 24. 8. 2020 a upozornila ji, že pokud nebude nepovolený debet vyrovnán do 30. 9. 2020, stane se následně dluh splatný celý, k čemuž následně došlo. Žalobkyně dále vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 3. 10. 2020 a dále předžalobní výzvou ze dne 27. 5. 2021. 7. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah, když po zvážení hlediska intertemporálního (§ 3028 odst. 1, 3 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ OZ“) aplikoval ustanovení obchodního zákoníku (§ 1 odst. 1, 2 zák.č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ obch. z.“). Vztah účastníků soud posoudil jako obchodní vztah závazkový (§ 261 odst. 3 písm. d/ obch. z.) plynoucí z platně uzavřené smlouvy o běžném účtu (§ 708 a násl. obch. z.) a zejména z platně uzavřené smlouvy úvěrové (§ 497 a násl. obch. z.). Nedílnou součástí těchto smluv byly obchodní podmínky, sazebník a oznámení právní předchůdkyně žalobkyně (§ 273 odst. 1 obch. z.). Z úvěrové smlouvy byl věřitel (žalobkyně) povinen poskytnout na požádání dlužníkovi (žalované) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, čemuž souvztažně odpovídá povinnost dlužníka (žalované) poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úplaty za sjednání závazku (§ 499 obch. z.) a úroků v ujednané výši (§502 obch. z.), vrátit sjednaným způsobem (§ 497 obch. z.). Dle sjednané smlouvy o úvěru, bodu 8., byla banka oprávněna požadovat splacení celého úvěrového rámce po přečerpání kontokorentního úvěru do tzv. nepovoleného debetu (nad úvěrový rámec), k čemuž mohlo dojít po započtení částek na sjednané poplatky a úroky, jak bylo sjednáno v bodu 3. uvěrové smlouvy, přičemž následně vznikla povinnost žalované jako klientce splatit celý poskytnutý úvěr, včetně poplatků a příslušenství, ve stanovené lhůtě. Uvedená povinnost byla žalovanou porušena a žalovaná se ocitla v prodlení (§ 365 obch. z.) a vznikla jí též povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 369 odst. 1 obch. z.), jehož výše je stanovena dle předpisů práva občanského (§ 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.). 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kterým žalobě zcela vyhověl, když žalobkyni přiznal jen příslušenství pohledávky v nárokované výši, když není oprávněn překročit výši uplatněného nároku (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.