22 C 89/2022-73 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení, jak byl uplatněn žalobou podanou dne 22. 12. 2021, doplněnou k výzvě soudu podáním ze dne 4. 5. 2022, byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 8 700 Kč s příslušenstvím v podobě úroku a nákladů na uplatnění pohledávky. Dle žalobkyně tento nárok vznikl z titulu spotřebitelského úvěru, když žalovaná dne 6. 2. 2020 uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce“), smlouvu o úvěru [číslo] místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru [právnická osoba] a.s., IČO [číslo], kde zároveň při podpisu smlouvy obdržela požadovanou výši jistiny úvěru ve výši 4 000 Kč, což stvrdila podpisem smlouvy, kterou se zavázala právnímu předchůdci vrátit spolu s příslušenstvím dohodnutým způsobem do 7. 3. 2020, když následně dne 18. 2. 2020 uzavřela žalovaná dne 18. 2. 2020 dodatek k této smlouvě, na základě kterého bylo žalované poskytnuto na účet dalších 2 000 Kč, kterou měla shodně vrátit právnímu předchůdci žalobkyně s příslušenstvím dohodnutým způsobem do 7. 3. 2020, což neučinila, a proto jí vznikla povinnost vedle zákonného úroku z prodlení (vyčíslený za dobu od 8. 3. 2020 do 14. 6. 2021 částkou 739,73 Kč, a dále požadovaný z dlužné jistiny od 15. 6. 2021 do zaplacení) právnímu předchůdci též zaplatit sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, jak jí žalobkyně v žalobě vyčíslila ve výši 2 700 Kč, dále sjednaný úrok vyčíslený ve výši 150 Kč, přičemž žalobkyně dále též nárokovala náklady na uplatnění pohledávky ve výši 434 Kč, a to za odchozí dopis 39 Kč, odchozí dopis doporučený 50 Kč, odchozí telefonický hovor 72 Kč a osobní návštěvu 217 Kč. K prověření schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr před jeho poskytnutím žalobkyně uvedla, že tyto skutečnosti není schopna doložit. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky z uzavřené úvěrové smlouvy na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 s účinností ke dni 14. 6. 2021, o čemž byla žalovaná informována přípisem ze dne 25. 6. 2021. 3. Podáním ze dne 4. 5. 2022 žalobkyně zároveň vzala svou žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty ve výši 2 700 Kč a úroku vyčísleného částkou 150 Kč, a to s odůvodněním, že tak učinila po revizi žalovaných částek, a proto soud řízení postupem ve smyslu § 96 o. s. ř. řízení usnesením ze dne 11. 5. 2022, č. j. 22 C 89/2022-26, co do částky 2 700 Kč s úrokem v částce 150 Kč částečně zastavil a dále se těmito nároky v odůvodnění rozsudku nezabýval. 4. Žalovaná zůstala po celou dobu neaktivní a přes výzvou soudu se k žalobě nevyjádřila. 5. Soud ve věci nařídil jednání na den 20. 6. 2022, na které se žalovaná ač řádně předvolána bez omluvy nedostavila a žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, jen na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 6. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 7. Žalovaná dne 6. 2. 2020 uzavřela s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru [číslo] místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru [právnická osoba] a.s., IČO [číslo], kde zároveň při podpisu smlouvy obdržela požadovanou výši jistiny úvěru ve výši 4 000 Kč, což stvrdila podpisem smlouvy, kterou se zavázala právnímu předchůdci vrátit spolu s příslušenstvím dohodnutým způsobem do 7. 3. 2020, když následně dne 18. 2. 2020 uzavřela žalovaná dne 18. 2. 2020 dodatek k této smlouvě, na základě kterého bylo žalované poskytnuto na účet dalších 2 000 Kč, kterou měla shodně vrátit právnímu předchůdci žalobkyně s příslušenstvím dohodnutým způsobem do 7. 3. 2020, což neučinila, když ničeho takového v řízení netvrdila ani neprokázala. 8. Naopak soud nevzal za dostatečná konkrétní tvrzení žalobkyně uvedená ohledně prověření schopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a taková nevyplynula ani z provedeného dokazování, když z předložených listinných důkazů soud zjistil toliko obecné konstatování žalované ve smlouvě o zápůjčce, že s ohledem na své poměry uvedené v žádosti je schopna sjednané splátky hradit. Žalobkyně dále neprokázala vynaložení částky 434 Kč na vymáhání dlužné pohledávky, stejně jako skutečnosti, ze kterých by vyplynula účelnost takového vymáhání. Žalobkyně se vzdala svou neúčastí na jednání dobrodiní výzvy o nedostatcích svých tvrzení a jejich doložení ohledně schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet (§ 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.). 9. Po právní stránce soud vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený smlouvou hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), jenž nabyl účinnosti dne 1. 12. 2016; srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ. 10. Dle § 2390 o. z., přenechá-li zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Aktivní legitimace žalobkyně tak vyplývá z platně uzavřené smlouvy o postoupení, resp. z oznámení právní předchůdce žalobkyně adresovaného žalovanému. 12. Podle ustanovení § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Dle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Při posuzování úvěruschopnosti žalované, tzn. její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ). 17. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná (viz § 87 odst. 1 věta první ZSÚ). 18. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 – nejprve zkoumal, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, v rámci sjednávání úvěrové smlouvy s žalovanou splnila povinnost vyplývající z ustanovení § 86 ZSÚ. 19. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud ČR konstatoval, že věřitel nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některýc