30 C 201/2022-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum], ve znění pozdějšího doplnění, domáhala na žalované 10.891,11 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná si u žalobkyně objednala zboží, které ji žalobkyně dodala. Jednalo se o zboží v celkové hodnotě 10.891,11 Kč. Faktura za odebrané zboží byla splatná dne 8.7.2021. Žalovaná v termínu splatnosti, jakož ani později, třebaže byla vyzvána k zaplacení, ničeho nezaplatila. Žalobkyně se tak domáhala 10.891,11 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že si žalovaná u žalobkyně přes e-shop objednala (viz objednávka [číslo] ze dne [datum]) zboží ([anonymizováno 9 slov] atd.) v celkové hodnotě 10.891,11 Kč. Zboží si žalovaná převzala. Vyfakturovanou částku ve výši 11.891,11 Kč měla žalovaná žalobkyni zaplati nejpozději dne 8.7.2021 (faktura – daňový doklad [číslo]). Žalovaná ovšem v termínu splatnosti, jakož ani později, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, předmětnou částku neuhradila (viz upomínka ze dne [datum]). 5. Lze uzavřít, že žalovaná žalobkyni dosud nezaplatila částku ve výši 11.891,11 Kč. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: 7. Mezi účastníky řízení byla platně v ústní formě uzavřena kupní smlouva dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“). Na základě kupní smlouvy žalobkyně (prodávající) odevzdala žalované (kupující) věci, které byly předmětem koupě, umožnila jí k nim nabýt vlastnické právo, oproti čemuž se žalovaná zavázala věci převzít a zaplatit žalobkyni ujednanou kupní cenu. Žalobkyně svou povinnost splnila, předmětné zboží žalované dodala, jež jej převzala, avšak tato svou povinnost, tj. povinnost zaplatit za odebrané zboží kupní cenu, porušila, když ničeho nezaplatila. Žalobkyně se proto důvodně domáhala zaplacení kupní ceny. Žalovaná tím, že kupní cenu nezaplatila v termínu splatnosti, se ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 NOZ), v důsledku čehož žalobkyni přísluší též úroky z prodlení dle § 1970 NOZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni po marném uplynutí lhůty k zaplacení faktury, tj. od 9.7.2021. 8. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7.479,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.891,11 Kč sestávající z částky 1.540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 1.540 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a z částky 1.540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5.520 Kč ve výši 1.159,20 Kč. 10. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.