30 C 332/2022-44 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum], ve znění pozdějších podání, domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 2.642,61 Kč s odůvodněním, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, tj. s [právnická osoba], uzavřel dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Jelikož žalovaný poskytované služby nehradil řádně a včas (faktury ze dne [datum] – částka 70 Kč, ze dne [datum] – částka 70 Kč a ze dne [datum] – částka 2,34 Kč), žalobkyně od smlouvy dne 7.10.2020 odstoupila, v důsledku čehož žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni pronajaté zařízení (modem), a to nejpozději do 3.11.2020. Jelikož žalovaný pronajaté zařízení vrátil až dne 20.1.2021, vznikla mu v důsledku této skutečnosti povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 2.000 Kč dle čl. 7 a 7.6. Všeobecných podmínek pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve spojení s ceníkem, když pronajaté zařízení je zákazník povinen vrátit do 14 dnů ode dne ukončení smlouvy, k čemuž došlo dne 7.10.2020. S ohledem na skutečnost, že k odpojení poskytovaných služeb došlo v důsledku nedoplatku na vystavených fakturách, vzniklo žalobkyni rovněž právo na úhradu poplatku za odpojení, jenž dle ceníku činí 500 Kč. Žalovaný, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, na dlužnou částku v celkové výši 2.642,34 Kč ve stanoveném termínu, jakož ani později, ničeho nezaplatil. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení 2.642,61 Kč a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] uvedl, že není pravda, že by nezaplatil jednu měsíční splátku. Toto obvinění se nemá zakládat na pravdě. Žalovaný zdůraznil, že modem vrátil (sice až) dne 20.1.2021, ale to však výhradně z důvodu, že s ohledem na covidou situaci jej nemohl vrátit dříve. Žalovaný při jednání požádal o dobrodiní splátek. 3. Soud ve věci nařídil jednání, přičemž z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. 4. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, tj. s [právnická osoba], uzavřel dne [datum] Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Jelikož žalovaný poskytované služby nehradil řádně a včas (faktury ze dne [datum] – částka 70 Kč, ze dne [datum] – částka 70 Kč a ze dne [datum] – částka 2,34 Kč), jak je patrné z Výpisu klientského účtu č.: [číslo], žalobkyně od uzavřené smlouvy dne 7.10.2020 (viz dopis ze dne 7.10.2020) odstoupila, v důsledku čehož žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni pronajaté zařízení (modem), které převzal dne 15.4.2019 (viz Zakázkový list – potvrzení o převzetí přijímajícího zařízení), a to nejpozději do 3.11.2020. Jelikož žalovaný pronajaté zařízení (modem) vrátil až dne 20.1.2021, vznikla mu v důsledku této skutečnosti povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 2.000 Kč dle čl. 7 a 7.6. Všeobecných podmínek pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve spojení s ceníkem, když pronajaté zařízení je zákazník povinen vrátit do 14 dnů ode dne ukončení smlouvy, k čemuž došlo dne 7.10.2020. S ohledem na skutečnost, že k odpojení poskytovaných služeb došlo v důsledku nedoplatku na vystavených fakturách, vzniklo žalobkyni rovněž právo na úhradu poplatku za odpojení, jenž dle ceníku činí 500 Kč. Žalovaný, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy (viz Výzva k úhradě dluhu dne 4.11.2021), na dlužnou částku v celkové výši 2.642,34 Kč ve stanoveném termínu, jakož ani později, ničeho nezaplatil. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení 2.642,61 Kč a náhrady nákladů řízení. 5. Lze shrnout, že žalovaný žalobkyni nezaplatil následující částky: 70 Kč + 70 Kč + 2,34 Kč + 2.000 Kč + 500 Kč, tj. celkem 2.642,34 Kč. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně v písemné formě uzavřena dle § 63 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za současného použití § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), a § 2201 a násl. NOZ, když nedílnou součástí ujednané smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně (§ 1751 NOZ), neboť část smlouvy byla určena odkazem na všeobecné podmínky žalobkyně (§ 1751 odst. 1 NOZ), smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti. Žalovaný byl povinen na základě této smlouvy hradit žalobkyni poskytnuté služby, jakož i nájem za pronajaté koncové zařízení (modem), což ovšem žalovaný neplnil řádně a včas. Žalovaný byl taktéž povinen po skončení smlouvy, k čemuž došlo v důsledku toho, že žalovaný povinnosti ze smlouvy plynoucí neplnil řádně a včas, žalobkyni vrátit ve lhůtě 14 dnů ode dne skončení smlouvy pronajaté koncové zařízení (modem) – v tomto případě nejpozději do 3.11.2020. Žalovaný sice po ukončení smlouvy žalobkyni pronajaté koncové zařízení vrátil, ale stalo se tak až dne 20.1.2021, tj. po marném uplynutí termínu, v němž byl žalovaný povinen koncové zařízení (modem) vrátit. Žalobkyni proto v důsledku opožděného vrácení koncového zařízení vzniklo právo žalovanému naúčtovat smluvní pokutu ve výši 2.000 Kč Smluvní pokuta byla ve smlouvě platně sjednána dle § 2048 a násl. NOZ, když její výše byla určena v ceníku právní předchůdkyně žalobkyně. Pokud se týká nároku na zaplacení částky v celkové výši 142,34 Kč, soud na tento nárok přiměřeně aplikoval § 2201 a násl. NOZ (nájemní smlouva). Žalovaný byl povinen žalobkyni za to, že mu přenechala k dočasnému užívání koncové zařízení (modem), platit nájemné v ujednané výši. Žalovaný ovšem této povinnosti zcela nedostál (v rozsahu částky 142,34 Kč). A konečně soud shledal i důvodným nárok žalobkyně na zaplacení poplatku ve výši 500 Kč, který byl smluvní stranami řádně sjednán, a to prostřednictvím odkazu na všeobecné podmínky a ceník, které tvoří nedílnou součást uzavřené smlouvy. 8. S ohledem na výše soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobě co do částky 2.642,34 Kč vyhověl. 9. Soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu co do částky 0,27 Kč zamítl, když z faktur, jejichž zaplacení se žalobkyně ve vztahu k dlužnému nájemnému za poskytnuté koncové zařízení domáhala, vyplývá, že celková dlužná částka činí 2.642,34 Kč (70 Kč + 70 Kč + 2,34 Kč), a nikoliv 2.642,61 Kč, jak se žalobkyně domáhala. Soud proto žalobu co do částky 0,27 Kč, když v tomto rozsahu žalobou uplatněný nárok shledal nedůvodným, zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla ve věci úspěch jen částečný, avšak jednalo o neúspěch v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.062 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2.642,61 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t., z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a z částky 1.000 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. ze dne 30.8.2022 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2.200 Kč ve výši 462 Kč. 11. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud výrokem IV. žalovanému v měsíčních splátkách ve výši 500 Kč dle § 160 odst. 1 o.s.ř. věta za středníkem, a to pod ztrátou výhody splátek, když žalovaný takový postup navrhl. S ohledem na výši uložených povinností se soud nedomnívá, že by poskytnutí dobrodiní měsíčních splátek ve výši 500 Kč mělo pro žalobkyni představovat jakékoliv ekonomické problémy, které by v konečném důsledku znamenaly, že žádosti žalovaného o poskytnutí splátek nelze vyhovět.