30 C 429/2022-43 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum], ve znění pozdějších podání, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5.565 Kč s úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že žalovaná byla v předmětném období vlastníkem motorového vozidla [registrační značka], přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo mít v období od 25.9.2020 do 14.12.2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení) dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném od 1.1.2018 (dále jen„ ZPOPV“). Žalobkyně vyzvala žalovanou v souladu s ZPOPV k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období, sestávajícího ze základu příspěvku 65 Kč a nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč. Tato však ničeho neuhradila. Žalobkyně se tak celkem domáhala zaplacení částky ve výši 5.565 Kč s příslušným úrokem z prodlení. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě prostřednictvím ustanoveného opatrovníka uvedla, že z obsahu spisu nevyplývá, že by žalované vznikla povinnost k zaplacení příspěvku, resp. že by tato povinnost trvala. Není zřejmé, zda žalovaná byla v rozhodné době vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla. Rovněž není patrné, zda předmětné vozidlo nebylo v rozhodné době pojištěno v zahraničí, popř. vyřazeno z provozu, vyvezeno do jiného státu či ohlášeno jako odcizené či zničené. Žalovaná prostřednictvím ustanoveného opatrovníka taktéž namítla, že žalobkyni nevznikl nárok na náhradu nákladů mimosoudního uplatnění, neboť v příslušné výzvě nejsou obsaženy veškeré zákonem požadované náležitosti (viz § 4 odst. 7 ZPOPV). Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že podmínky stanovené dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), jsou splněny, pročež ve věci rozhodl bez nařízeného jednání. 4. Z předložených listin soud po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaná v rozhodném období od 25.9.2020 do 14.12.2020 byla vlastníkem motorového vozidla [registrační značka], s objemem válců motoru nad 1.850 cm3 do 2.500 cm3, a že v tomto období (tj. po dobu 81 dnů) pro uvedené vozidlo nebylo sjednáno pojištění k odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. 5. Soud v tomto ohledu vyšel z listiny označené jako Kupní smlouva na motorové vozidlo, z níž vyplývá, že žalovaná, jakožto kupující, dne [datum] uzavřela v [obec] kupní smlouvu, jejíž předmětem byl prodej/koupě výše zmíněného motorového vozidla, na jejímž podkladě se žalovaná stala vlastníkem tohoto motorového vozidla. Tento závěr je rovněž prokazován výpisem z Centrálního registru vozidel, z něhož je patrné, že žalovaná je od [datum] evidována jako vlastník dotyčného motorového vozidla. Ve světle těchto zjištění nemá soud žádných pochybností, že žalovaná byla v rozhodném období vlastníkem předmětného motorového vozidla. 6. Pakliže by snad mělo platit, že žalovaná v tomto období motorové vozidlo prodala, tj. že došlo k převodu vlastnického práva na jiného, když tuto variantu soud nemůže zcela vyloučit, tak za situace, že o tomto převodu vlastnického práva nebyl informován registr silničních vozidel, tj. nedošlo ke změně zápisu vlastníka motorového vozidla, k čemuž zjevně nedošlo, tak negativní následky z toho plynoucí jsou přičitatelné výhradně žalované. 7. Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení příspěvku ve výši 5.265 Kč (tj. 65 Kč x 81 dnů) a nákladů za uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč. Žalovaná však ve stanovené lhůtě, jakož ani později, na dlužnou částku ničeho nezaplatila. 8. Po právní stránce soud žalobkyní uplatněný nárok posoudil jako nárok na zaplacení příspěvku za dobu, po níž bylo motorové vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu, podle § 4 ZPOPV ve spojení s § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 417/2017 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (výše denní sazby činí 65 Kč, tj. celkem 5.265 Kč za dobu 81 dnů). Dle § 4 téže vyhlášky žalobkyni v souvislosti s mimosoudním uplatněním práva vzniká právo na příspěvek ve výši 300 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou příspěvku (§ 1968 NOZ), vznikla žalované povinnost zaplatit nejen příspěvek a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, jakož i povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení dle § 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Pokud se týká námitky žalované, že povinnost žalované zaplatit příspěvek a náklady žalobkyně zanikla, neboť výzva (y) neobsahovala (y) veškeré požadované informace dle § 4 odst. 7 ZPOPV, soud uvádí, že tuto námitku neshledal důvodnou. 10. Soud je toho názoru, že výzva ze dne 19.8.2021 obsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti. S žalovanou by bylo možno souhlasit potud, že k žalobnímu návrhu nebyla skutečně přiložena druhá strana této výzva. Žalobkyně však toto pochybení napravila a soudu doručila kompletní výzvu ze dne 19.8.2021 obsahující lícovou i rubovou stranu. Soud v této souvislosti poukazuje na rubovou stranu této výzvy, kde je obsažen výňatek ze ZPOPV, a to konkrétně § 4, v němž je kromě jiného obsažena informace, že se žalobkyně může svého nároku domáhat soudní cestou. Pakliže by žalovaná měla zájem, mohla by se s tímto upozorněním seznámit, byť si soud je vědom skutečnosti, že se se jedná o prostý text zákona, a nikoliv o výslovné a konkrétní upozornění. Soud rovněž poukazuje na upomínku ze dne 24.11.2021 a především pak na upomínku ze dne 31.12.2021, kde je již výslovně obsaženo upozornění, že žalobkyně je připravena se svého nároku domáhat soudní cestou. 11. Jestliže byla žalovaná celkem ve třech případech upozorněna na neuhrazené pojistné (povinné ručení), pročež je zjevné, že žalovaná měla v souhrnu nepochybně dostatek informací o tomto dluhu, což byl nesporně i primární smysl a účel těchto tří výzev, a pokud žalovaná navzdory těmto třem výzvám na ně doposud nikterak nereagovala, pokládal by soud za přepjatý právní formalismus, jestliže by žalobkyni nepřiznal právo na příspěvek a související náklady toliko s odůvodněním, že výzva ze dne 19.8.2021 neobsahuje výslovné poučení o tom, že se žalobkyně může svého nároku domáhat soudní cestou, když obsahuje pouze výtah ze ZPOPV. Takový výklad by soud pokládal za nepřípustný, a tudíž i nespravedlivý, pročež žalobkyni právo na příspěvek a související náklady přiznal. Tímto konstatováním má soud taktéž za prokázané, že žalovaná byla ve lhůtě jednoho roku dle § 4 odst. 6 ZPOPV vyzvána k zaplacení příspěvku z důvodu, že v rozhodné době nebylo k předmětnému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. 12. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5.565 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 14. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. 15. Pro úplnost soud dodává, že o odměně ustanoveného opatrovníka žalované bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku.