30 C 529/2022-17 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 14.697 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] v [údaj o čase] hod. v ulici [ulice] v [obec] způsobil pod vlivem alkoholu dopraní nehodu, při níž došlo k poškození majetku jiného, tj. k poškození osobního motorového vozidla tovární značky [anonymizováno], model [anonymizováno], [registrační značka], jakož i k tomu, že řidič tohoto motorového vozidla (poškozený [příjmení] [příjmení]) utrpěl [anonymizována tři slova], za což žalobkyně z povinného ručení jednak zaplatila poškozenému částku ve výši 10.983 Kč, jakožto náklady za způsobenou škodu na zdraví, a jednak žalobkyně zaplatila [anonymizováno] zdravotní pojišťovně [země] částku 3.714 Kč, jakožto náhradu nákladů za léčení poškozeného, tj. celkem 14.697 Kč. Žalobkyně následně žalovaného vyzvala k zaplacení této částky. Žalovaný v termínu splatnosti, jakož ani později, ničeho nezaplatil. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení 14.697 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalovaný, jako řidič osobního motorového vozidle tovární značky: [příjmení], model [anonymizováno], [registrační značka], dne [datum] v [údaj o čase] hod. v ulici [ulice] v [obec] způsobil pod vlivem alkoholu (viz trestní příkaz [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], jenž nabyl právní moci dne [datum]) dopraní nehodu, při níž došlo k poškození majetku jiného, tj. k poškození osobního motorového vozidla tovární značky [anonymizováno], model [anonymizováno], [registrační značka], jakož i k tomu, že řidič tohoto motorového vozidla (poškozený [příjmení] [příjmení]) v důsledku dopravní nehody způsobené žalovaným utrpěl [anonymizována tři slova], za což žalobkyně z povinného ručení jednak dne [datum] zaplatila poškozenému částku ve výši 10.983 Kč, jakožto náklady za způsobenou škodu na zdraví, a jednak žalobkyně dne [datum] zaplatila [anonymizováno] zdravotní pojišťovně [země] částku 3.714 Kč, jakožto náhradu nákladů za léčení poškozeného. Žalobkyně zaplatila celkem 14.697 Kč. Žalobkyně následně žalovaného vyzvala k zaplacení této částky. Žalovaný v termínu splatnosti, jakož ani později, ničeho nezaplatil. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: 6. Dle § 10 odst. 1 písm. i) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“), platí, že pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo. 7. Z předložených listin je nesporné, že žalovaný řídil osobní motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, přičemž pod tímto vlivem alkoholu způsobil dopravní nehodu, při níž poškozený utrpěl zranění spočívající v [anonymizována tři slova], za což žalobkyně z povinného ručení, které bylo uzavřeno k předmětnému vozidlu žalovaného, zaplatila poškozenému částku ve výši 10.983 Kč, jakožto náklady za způsobenou škodu na zdraví, a [anonymizováno] zdravotní pojišťovně [země] částku 3.714 Kč, jakožto náhradu nákladů za léčení poškozeného. Žalobkyni v důsledku této skutečnosti, tj. výplaty peněžních prostředků, vzniklo dle § 10 odst. 1 písm. i) zákona o pojištění odpovědnosti právo na náhradu toho, co plnila za žalovaného, tj. důvodné právo na to, aby jí žalovaný zaplatil částku v celkové výši 14.697 Kč, kterou žalobkyně zaplatila za žalovaného. Žalovaný, třebaže byl vyzván k úhradě této částky, ničeho v termínu splatnosti, jakož ani později, na dlužnou částku nezaplatil. Žalovaný se tímto ocitl v prodlení dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“). Za období prodlení pak žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. S ohledem na výše uvedené soud žalobě zcela vyhověl (výrok I.). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8.060 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14.697 Kč sestávající z částky 1.700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 1.700 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a z částky 1.700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6.000 Kč ve výši 1.260 Kč. 10. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.