33 C 174/2022-26 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1 176,91 Kč s příslušenstvím. Žalovaný nezaplatil poplatky za volání na informační služby za období od [datum] do [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 4. Společnost [anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně) a žalovaný uzavřeli dne [datum] účastnickou smlouvu, na jejímž základě byl žalovaný účastníkem mobilní telefonní stanice č. [tel. číslo] (dále jen„ Účastnická smlouva“). Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky právního předchůdce žalobkyně, přičemž podpisem žalovaný potvrdil, že se s nimi seznámil. Za období od [datum] do [datum] žalobkyně žalovanému vyúčtovala částku 1 176,91 Kč za volání na informační službu. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byly platně v písemné formě uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací dle § 63 zákona č. 127/2005 Sb., zákon o elektronických komunikacích, jejíž nedílnou součástí byly mj. všeobecné podmínky žalobkyně pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Žalovaná využila informační služby žalobkyně. V této části se jedná o plnění na základě smlouvy nepojmenované (§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. a § 51 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, občanský zákoník, dále jen„ obč. zák.“). Žalovaný dlužné částky nezaplatil. Dnem následujícím po dni splatnosti se proto žalovaný ocitl v prodlení § 517 odst. 2 obč. zák.), přičemž žalobkyně od tohoto dne vzniklo právo požadovat úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu úroky z prodlení (§ 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Žalobkyně požadoval úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti faktury. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 524 obč. zák.). 6. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 176,91 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.