33 C 233/2021-37 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 74 250 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] v ulici [ulice] u čísla popisného [číslo] parkoval na vyhrazeném stání [značka automobilu], [registrační značka], jehož registrovaným provozovatelem je žalovaný. Proto bylo vozidlo žalovaného na pokyn strážníka městské policii odtaženo a umístěno na střežené parkoviště provozované žalobkyní. Cenu za odtah a parkovné na střeženém parkovišti stanoví nařízení [územní celek] [číslo] Sb. hl. m. [obec], a to konkrétně ve výši 1 900 Kč za odtah, 250 Kč za první až třetí den parkování, 400 Kč za čtvrtý až stoosmdesátý den parkování a 50 Kč za každý další den parkování až do vyzvednutí vozidla. Žalobkyní požadovanou dlužnou částku ve výši 74 250 Kč tvoří: cena za odtah (1 900 Kč), parkovné ve výši 750 Kč (za tři dny po 250 Kč), parkové ve výši 70 800 Kč (za 177 dnů po 400 Kč) a parkovné ve výši 800 Kč (za 16 dnů po 50 Kč). O odtahu vozidla žalobkyně žalovaného písemně vyrozuměla oznámením o odstranění vozidla a výzvou k převzetí vozidla ze dne [datum], zároveň jej vyzval k zaplacení ceny za odtah a parkování ve výši 29 050 Kč. Žalovaný však na tyto výzvy nereagoval a dlužnou částku žalobkyni dosud ani zčásti nezaplatil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soud zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním. 4. Vozidlo [značka automobilu], [registrační značka] bylo na pokyn strážníka městské policie dne [datum] v [údaj o čase] hodin odtaženo z místa vyhrazeného stání z ulice [ulice] u čísla popisného [číslo] odtahovou službou provozovanou [územní celek], resp. žalobkyní (protokol o odtažení vozidla [číslo]). 5. Žalobkyně byla jako příspěvková organizace zřízena [územní celek], a to mj. za účelem výkonu oprávnění hlavního města odstraňovat silniční vozidla a jejich vraky z pozemních komunikací (zřizovací listina žalobkyně ze dne [datum]). 6. [územní celek] stanovilo maximální cenu za jeden nucený (úplný) odtah ve výši 1 900 Kč a zároveň maximální ceny za služby parkovišť, a to 250 Kč za první až třetí den parkování, 400 Kč za čtvrtý až stoosmdesátý den parkování a 50 Kč za každý další den parkování až do vyzvednutí vozidla (nařízení [územní celek] [číslo] Sb. hl. m. [obec] a usnesení Rady [územní celek] [číslo] ze dne [datum]). 7. V registru vozidel byl žalovaný od [datum] evidován jako provozovatel (z karty vozidla [registrační značka]). 8. Žalobkyně žalovanému sdělila, že vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], bylo dne [datum] odtaženo a bylo umístěno na střežené parkoviště, vyzvala jej k jeho vyzvednutí a současně mu oznámila ceny za odtah a parkování (oznámení o odstranění vozidla a výzvou k převzetí vozidla ze dne [datum], dodejka ze dne [datum], žádost o informaci ze dne [datum] a sdělení údajů z agendového informačního systému evidence obyvatel ze dne [datum]). 9. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení ceny za odtah a parkování ve výši 29 050 Kč. Výzva k úhradě byla žalovanému dodána dne [datum] (výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum] a dodejky ze dne [datum]). 10. Na základě účastníky provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 11. Žalovaný byl v rozhodné době provozovatelem [značka automobilu], [registrační značka], který dne [datum] ponechal zaparkovaný v místě vyhrazeného stání. Žalobkyně jakožto rozpočtová organizace mj. k tomuto účelu [územní celek] zřízená automobil na pokyn strážníka městské policie odstranila (odtáhla) a umístila jej na střežené parkoviště, což žalovanému písemně oznámila a vyzvala jej k zaplacení ceny odtahu a parkování ve výši 29 050 Kč. Výzva k úhradě byla žalovanému dodána dne [datum]. 12. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení: 13. Podle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, o silničním provozu (dále jen„ z. s. p.“) o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. 14. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 15. Podle § 1959 písm. e) o. z.„ ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Po právní stránce soud věc posoudil podle shora citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žalobkyně jakožto příspěvková organizace mj. k tomuto účelu zřízená [územní celek] postupovala v souladu s ustanovením § 27 odst. 5 z. s. p., když nechala odstranit silniční vozidlo, jehož provozovatelem byl žalovaný, z místní komunikace, na níž bylo vyhrazené stání. Žalovaný je povinen nahradit náklady s odstraněním vozidla spojené. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě, ocitl se žalovaný s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost dluhu dle výzvy žalobkyně k zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z.) nastala dle § 1959 písm. e) o. z. po uplynutí 5 dnů od doručení výzvy žalovanému, tedy dne [datum] (co do částky 29 050 Kč), respektive od uplynutí 5 dnů od doručení žaloby žalovanému, tedy dne [datum] (co do částky 45 200 Kč). V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 45 200 Kč od [datum] do [datum], soud žalobu zamítl (bod II. výroku), neboť prodlení žalovaného s úhradou dluhu co do částky 45 200 Kč nastalo teprve dnem [datum]. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná kromě nepatrné části předmětu řízení (části úroků z prodlení), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 313 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 713 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za dva úkony dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (sepis žaloby a předžalobní výzvy).